Prázdné pokladny, náčelníci bez vojska… Mají strany důvod bát se předčasných voleb?
Po demisi první vlády Andreje Babiše se má všeobecně za to, že to bude opět šéf hnutí ANO, kdo dostane od prezidenta Miloše Zemana pověření k sestavení nové vlády. Premiérem sice bude jmenován až v okamžiku, kdy přinese 101 podpisů či obdobný doklad většinové podpory ve Sněmovně. Tento druhý pokus už by však nemusel skončit neúspěchem. V některých stranách totiž tají ledy a zaznívají hlasy, že na druhé vládě už by se mohly podílet a tudíž ji i dát důvěru. Jedním z nevyřčených důvodů pro takovou změnu názoru není nic jiného než obava z předčasných voleb.
Ostatně už i Andrej Babiše před časem prohlásil, že by mohly být předčasné volby letos na podzim a ke třetímu pokusu už by ani dojít nemuselo. Proti předčasným volbám se sice staví úřadující prezident Miloš Zeman, ale ten má nyní zcela jiné starosti. Není totiž vyloučeno (a je poměrně reálné), že za pár dní prohraje ve druhém kole prezidentské volby s Jiřím Drahošem a v následujících dnech jej už nikdo nebude brát moc vážně, stejně jako tomu bylo v případě Bohuslava Sobotky v posledních měsících jeho premiérování.
Přestože se většina stran v současné Sněmovně tvrdě vymezuje proti hnutí ANO i jeho vládě, při myšlence na předčasné volby příliš radostí do vzduchu neskáčou. Důvody jsou čistě prozaické: vybrakované stranické pokladny, klesající členské základny a mizivé preference, při kterých by při dalších volbách mohla nejedna současná parlamentní strana zůstat za dveřmi Sněmovny. Vše pak připomíná začarovaný kruh, ale kudy z něj ven?
Babišovo hnutí ANO patří mezi zlomek stran, kterým by předčasné volby nevadily. Její předáci sáhnou do svých kapes a vytáhnou miliony potřebné na další kampaň. Zároveň nikde není napsáno, že v dalších volbách by jejich volební zisk byl ještě vyšší. Ale co další strany? Například takoví sociální demokraté či komunisté? Ti po posledních volbách dopadli tvrdě na nos, poslanecké kluby (a tomu adekvátní příspěvky od státu) se jim citelně ztenčily, ale návrat voličů zatím v nedohlednu. U sociálních demokratů se pak k tomu přidala i personální decimace. Podobné problémy finanční i personální problémy mohou pak mít i lidovci nebo TOP 09.
Česká politická scéna a každodenní politika se tak dostává do vleku mizerné finanční i personální situace v jednotlivých stranách. Ty se snaží udržet co mají a o nových volbách raději nechtějí ani slyšet. Na druhou stranu však důvěru nové vládě Andreje Babiše dát nechtějí, anebo hledají pro své věrné krkolomné zdůvodnění, proč přivřít oči a do další vlády vstoupit.
Před většinou parlamentních stran by přitom měl být ještě jeden neméně důležitý úkol. Sehnat nové tváře, nové myšlenky a nový programový koncept. Potíž je ta, že v minulosti se nic takového nedělo a do jednotlivých stran se přicházelo a pak i z nich odcházelo na základě toho, zda strana je u koryta či nikoliv. Současně s tím by strany měly začít hledat nové zdroje příjmů, aby nebyly plně závislé na penězích od státu. Měly by začít podnikat, shánět nové sponzory a nebo se obrátit na drobné dárce a donátory. Rozumím, že přesvědčit našince, aby dali něco ze svého politickým stranám, je nadlidský úkol. Ale je potřeba zdůraznit, že bez nových zdrojů financí a pak i nových tváří se současný stranický systém nezmění a současné partaje budou hrát své upocené hry, kdy jsou na chvíli v opozici, ale přitom by chtěly do vlády.
Vedle toho se bojí udělat rázný krok, protože se bojí odlivu toho mála voličů, co jim zůstali. Každý hlas se počítá i v penězích za hlas či křesla a volby jsou mrška nevyzpytatelná. Buďto hop, anebo trop. Tedy úspěch, moc a peníze, anebo nutnost živit se běžnou prací a vlastníma ruka. A to je právě to, co mnoho dnešních politiků nikdy pořádně nezažilo a ani zažít nechce.
