Slavnostní monolog kandidáta Zemana
Prezident zahájil na Nově svá čtyři volební vystoupení v novém hávu příjemného a slušného státníka. To se čekalo, protože voliče, které získává pět let na hrubé, vulgární a především nepravdivé vějičky, už má jisté. Ve finále potřebuje získat hlasy z tábora, který cení státnickou moudrost, slušnost a laskavost.
Oživil tak žánr, na který už jsme pomalu zapomněli. Hodný státník vypravuje o svých úspěších, hodný novinář přikyvuje, obdivuje a klade doplňující otázky. Prezident převyprávěl svůj pětiletý politický život jaksi naruby. Není třeba hned o prezidentovi říkat, že hodně lhal.
Dopouštěl se toho, čeho v obdivném monologu každý politik: vylíčil se v nejlepším světle a ke všemu dal jeden konkrétní příklad jako Švejk. Věděl, kdo se bude především dívat: ti nerozhodnutí a věděl, co jim má říkat. Svá politická extempore východním směrem popřel a pochválil se, jak chytře získává v Rusku a Číně obchodní zakázky. Pevně se náhle postavil za naší západní orientaci, ačkoliv Východ mu byl pět let mnohem bližší. Novinář nic z toho na pravou míru neuvedl, asi že o tom nic nevěděl. Své pokusy prosazovat vládu bez důvěry a překrucovat ústavu Zeman lehce přešel, protože nebyl tázán. Existenci Mynáře bez prověrky vysvětlil tím, že nebyla povinná. Novinář se ho nezeptal, jestli ho nezneklidnil fakt, že nejbližší spolupracovník prezidenta prověrku nedostal, ať už byla či nebyla povinná. A tak dál… Sám tomu pyšně řekl, že provokuje. Měl spíš říci, že má pádné důvody neříkat pravdu.
Preferuje menšinovou vládu Babiše, podporovanou komunisty a sociální demokracií. Novinář se ho nezeptal, proč si přeje mít komunisty jednou nohou ve vládě. Zeman se ovšem neudržel a nakonec úslužného novináře stejně, jak je zvyklý, vypeskoval.
Tak nás čeká ještě jeden slavnostní monolog kandidáta na prezidenta. Doufejme, že další dvě setkání s Drahošem budou dialogem s obsahem i konfliktem.
