Opravovat mosty nebylo pro radnice dostatečně sexy, teď musí tahat za záchrannou brzdu
V pátek 19. ledna večer došlo k uzavření pražského Libeňského mostu pro automobilovou a hromadnou dopravu. Část mostu je totiž v takovém havarijním stavu, že by se mohl stát malér. Obyvatelé přilehlých městských čtvrtí se vztekají, že musí jezdit jinudy a doprava se jim oproti normálu protahuje o několik sakra dlouhých minut. A co hůř, mostů v dezolátním až kriticky havarijním stavu je v Praze vícero.
Pražští potentáti zírají jen s otevřenou pusou, za poslední léta se těmto problémům nikdo nevěnoval a je tak velice dobře možné, že uzavírky nastanou i jinde. Po Vltavě pak nejspíš začnou jezdit ve velkém vory a pramice, vzduch ovládnou rogala.
Ale konec prázdného zjednodušování. Všichni chápou, že uzavírka mostů znamená veliké komplikace pro dopravu, ale i pro řadu firem z postižené oblasti. Ovšem daleko větší průšvih by nastal, kdyby k uzavírce nedošlo a po určité době by se stalo neštěstí s obrovskými materiálními škodami a ztrátami lidských životů.
Nicméně zatímco uzavřením Libeňského mostu se vyloučilo riziko na tomto místě, jinde tikají další potenciální časové bomby. Podle pražského zastupitele a někdejšího primátorčina náměstka Matěje Stropnického se nyní v kritickém až havarijním stavu v Praze nachází celkem 26 mostů. Ve stejně zuboženém stavu jako „Libeňák“ je podle bezpečnostní škály i most Palackého. V o stupeň lepší kategorii (přesto stále ve velmi špatném stavu) jsou mosty Barrandovský, Jiráskův, Mánesův, Legií, Čechův nebo Hlávkův.
A to se bavíme jen o metropoli, další desítky a stovky podobně tikajících bomb jsou po celé České republice. V půlce prosince loňského roku přinesl server iDnes.cz statistiku České asociace konzultačních inženýrů, podle níž se v onu dobu po celé České republice nacházelo 128 mostů v havarijním stavu, 847 ve velmi špatném stavu a 2567 ve špatném stavu. V následujících dnech a týdnech pak část dotčených měst či obcí vyřešila vzniklou situaci tím, že zmíněné mosty zavřela a slíbila, že k jejich opravě dojde „v následujícím období".
Přesto je na místě se ptát, proč situace musela dojít až tak daleko. Prezident České asociace konzultačních inženýrů Martin Zuštík totiž před pár týdny prohlásil, že o stavu všech mostů a mostíků v zemi byli a jsou pravidelně informováni všichni významní činitelé, kteří s tím mohou něco dělat. Drtivá většina z nich však zprávy ignorovala.
Jistě, opravovat mosty není tak sexy jako přestřihávat pásky u nových budov, sportovních hřišť či soch na náměstích. Nejhorší na tom však je skutečnosti, že vlastně ještě donedávna byli občané měst a obcí drženi v nevědomosti, že jim něco takového hrozí. Že se může stát malér každým dnem a oni se už nemusí večer vrátit domů z práce, protože budou mít tu smůlu, že se pod nimi propadne most...
Nyní je potřeba zatnout zuby, obrnit se trpělivostí a počítat s tím, že kvůli soustavnému zanedbávání a ignorování problémů se tu velice reálně obnažilo riziko zranění či ztráty životů, které si žádá určité uskromnění či zmenšení komfortu.
Rekonstrukce libeňského mostu: Jak se přes něj dostat rychle, s úsměvem a stylově >>>
Přesto běžní lidé by se měli zajímat, proč ta situace došla tak daleko a kdo nese odpovědnost za to, že se nic nekonalo. Letos na podzim jsou přitom komunální volby, v nichž řada městských papalášů bude obhajovat svá křesla a doufat, že budou „ve své započaté pokračovat“. Přitom mnozí z nich by se naopak měli postavit k situaci čelem a podat rezignaci. O stavu komunikací a mostů byli informování, ale neudělali nic. Ale taková osobní zodpovědnost se v Česku nenosí.
Přesto lze vnímat, že letošní komunální volby přicházejí právě vhod. Zraky lidí se tak obrátí k místům, která byla dlouhou dobu přehlížena a začne se plánovat (anebo alespoň v to doufejme) jejich obnova či oprava. Pro řadu stran a hnutí to sice přijde jaksi nevhod (protože s městskými prostředky měly jiné plány), ale běžní lidé alespoň něco získají. A papaláši, kteří se k nutnosti oprav postaví zády, by měli bez milosti skončit. Protože pokud chtějí vědomě přehlížet rizika, která hrozí jejich spoluobčanům, nemají na radnicích co dělat.
