Ekonom Vladimír Pikora: Socialismus se vrací zpátky, příští zastávka Karl-Marx-Stadt
Když jsem byl dítě předškolního věku, rád jsem chodil na oslavy prvního máje. Dostali jsme mávátka a byla sranda. Jen jsem se vždycky trochu bál těch obrázků, na kterých byli jacísi oškliví chlapi. Byli tak fousatí a rozježení, že z nich na mě šel strach.
Až později jsem pochopil, že to byli pánové Marx a Engels. Ale ještě dlouho jsem moc netušil, co to je zač. A po revoluci v roce 1989 jsem pak jako středoškolák byl celkem rád, že mi stačí o nich vědět jen to, co se učíme v občanské nauce, a nemusím se v tom babrat víc jako generace přede mnou. Teprve až na vysoké škole jsem změnil názor. Když jsem se totiž jako vysokoškolák učil dějiny ekonomických teorií, říkal jsem si, jak je vlastně dobře, že se o Marxovi učíme, protože na rozdíl od generací předchozích mohu jejich filozofii konfrontovat s učením jiných filozofů a ekonomů a získat tak plastičtější obraz. Jednou stranou mince byl Marx, druhou pak ekonomové jako Hayek, Mises, Friedman a další. Takovou možnost srovnání studenti přede mnou neměli.
Právě až v kontrastu se všemi dalšími myšlenkovými proudy začalo učení Marxe & spol. působit nejen chybně, ale přímo směšně. Všechny ty pojmy jako nadhodnota, rezervoár nezaměstnaných a další byly rozcupovány nejen modernějšími teoriemi, ale hlavně i historickým vývojem. Naprosto jednoznačně jsem si tudíž myslel, že éra, kdy město Chemnitz nebylo Chemnitzem, ale Karl-Marx-Stadtem, zmizela v propadlišti dějin. Že zmizela doba, kdy se staví pomníky myšlenkovému otci socialismu a komunismu.
Jenže jsem se hluboce mýlil.
Věřte tomu či ne, německé město Trevír se chystá oslavit 200. výročí narození Karla Marxe. A aby toho nebylo málo, vztyčí Marxovi i sochu, kterou poslali soudruzi z Čínské lidové republiky.
Jistě – to, že se někde udělá výstava o Marxovi, ještě nemusí být špatně. Také děláme výstavy o Lidicích, o druhé světové válce a dalších šílenostech. Šílené věci se nemají zapomínat. Jenomže tady nejde o připomenutí šílenosti – tady jde v pravém slova smyslu o oslavu. A špatnosti by se neměly oslavovat.
Tím to ale nekončí. Levicoví pomatenci prostě existují všude. Tragédie je, že těchto oslav komunismu se se svým proslovem zúčastní i šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. Chápete?! Není to absurdní, majore Terasky? Nejvyšší představitel EU jde slavit dílo Marxe. Nezbývá mi už než jen doufat, že pokud tu velkou chybu vážně udělá a podle plánu se skutečně zúčastní, alespoň zmíní všechny životy zmařené komunismem. Miliony lidí zemřelých hlady při ukrajinském hladomoru. Lidi z gulagů. Oběti našich politických procesů a justičních vražd.
S maximálním odporem konstatuji, že se chystáme podruhé vstoupit do téže řeky. Jen socialismus a komunismus už nepřichází z Východu, ale ze Západu. (To jako asi že země je kulatá?) Když někdo volá hesla „více Evropy“, nevolá po demokracii a svobodě, ale po socialismu a komunismu. Ten ovšem, jak víme, není se svobodou kompatibilní.
Člověk by řekl, že dnes není těžké vysvětlit, proč jsou Marxovy myšlenky chybné. Nikde na světě, kde byly uplatněny, to neskončilo svobodou a bohatstvím, ale přesně naopak. Zkoušeli to v Rusku, v Koreji, v Číně, v NDR, ve Venezuele. U nás. Nikde to nevyšlo. Na vlastní kůži jsem to vloni okusil v Etiopii. I ta zkoušela socialismus. V chudší zemi jsem ještě nebyl. V Etiopii jezdí ty samé žigulíky, jaké jsme měli počátkem osmdesátých let. Nová generace žigulíků, která u nás byla koncem osmdesátých let, tam ještě nedorazila. Bylo jedno, jaký režim a na jakém kontinentu vyšel z Marxových myšlenek: Prostě vždy skončil špatně. Chudobou a nesvobodou. Čína sice oficiálně z marxistických myšlenek stále vychází, ale když v Číně prakticky vidíme obchodování s akciemi podporované vládou, je to zjevně něco jiného, než hlásal Marx. V dnešní Číně je marxismus opravdu jen na papíře.
Můžete namítnout, že fakt, že se nepovedlo úspěšně zrealizovat Marxovy myšlenky, ještě nic neříká o něm jako o člověku. Jenomže nejen komunismus, ale i samotný Marx jsou odporní. Není na nich nic k obdivování. Marx kupříkladu hlásal, že sociální „spravedlnosti“ má být dosaženo zrušením soukromého vlastnictví, a to třeba i násilím. To je pochopitelně z dnešního pohledu naprosto nemorální a protiústavní. Ten člověk chtěl krást. Co na tom máme slavit?
Pro mnohé překvapivě hlásal Marx dokonce – podle dnešního slovníku – i rasismus a nacionalismus. Například se totiž těšil na likvidaci „reakčních ras“, za jejichž příklady uváděl Chorvaty či Čechy. Jinými slovy, na Marxe se nelze dívat jako na modlu, ale jako na vyvrhele.
Účastí na podobné akci se tedy vedení EU odkopává. Demokrat nemůže Marxe oslavovat. Demokrat ho nemůže dokonce ani tolerovat. Akce se může účastnit jen někdo, komu neomarxismus nevadí. Pro zavedení neomarxismu ale asi nikdo v roce 1989 klíči necinkal, ani následně nehlasoval pro vstup do EU. Dnešní EU nepřináší ony hodnoty, které od ní většina lidí žádá.
EU je prý hráz proti Rusku. Proto prý musíme být její součástí. Jenomže v Rusku stále opěvují Lenina podobně, jako EU chce opěvovat Marxe. Já ale odmítám opěvovat jak zločinného Marxe, tak zločinného Lenina. EU se vydala úplně slepou cestou.
