Pravice, levice, Marx aneb Proletáři všech zemí EU, spojme se!
Žijeme v názorově poněkud rozplizlé době. Prezidentská volba to prokázala – třeba část mých echt pravicových přátel šla volit marxistu Zemana, a to z mnoha důvodů, ale možná taky proto, že se nechtěli zařadit mezi levicové liberály, kteří volili… no, dejme tomu středolevého profesora. Koneckonců i Bohumil Pečinka před druhým kolem přesně popsal podstatu střetu o Pražský hrad: Nejde o ideje, ale referendum, zda chceme na Hradě dalších pět let Miloše Zemana, nebo ne. Takže chceme.
V Česku prostě na ose pravice–levice vypukl chaos, v němž se těžko orientují už i v zahraničních médiích. Některá z nich v povolebních komentářích označila Miloše Zemana za pravičáka. Jako by každý, komu vadí ilegální migranti a islámsky motivovaný teror, musel automaticky být pravicového smýšlení.
Jsem tedy rád, že strašidlo ideového zmatku, jež obchází nás, zatím nedorazilo do zbytku Evropy. Svědčí o tom mimo jiné i zpráva, že oslavy dvoustého výročí narození Karla Marxe v německém městě Trevír zahájí sám předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Slavnost za poněkud komediálních okolností – zavilého ateistu Marxe budou oslavovat v proslulé Konstantinově bazilice, tedy sídle prvního křesťanského císaře římské říše. V Trevíru rovněž vztyčí novou bronzovou Marxovu sochu, kterou městu darovala komunistická Čína. A následně vypukne série několika gigantických výstav založených na odkazu jeho života a díla.
Co nám tím bývalý lucemburský liberál a dnešní eurofederalista Juncker vzkazuje? Jistě nepřijede do Trevíru proto, aby se od Marxe distancoval. Vyslechneme si s velkou pravděpodobností vzkaz, že si máme díla Karla Marxe vážit. Zkusme hádat kterého: Třeba antisemitského výplodu K židovské otázce, v němž se mladý Karel po svém vyrovnal se svým židovským původem? Mimochodem, tento spisek má na nočním stolku ministryně zahraničí unie, největší přítelkyně palestinských radikálů soudružka Mogheriniová…
Nebo snad Komunistického manifestu, tedy díla, ke kterému se odvolávají už přes sto padesát let všichni političtí zločinci světa, včetně takových zrůd a kreatur, jakou byli Stalin, Mao nebo Castro? Toho posledního ostatně na cestu do komunistického panteonu Juncker už také oslavně doprovodil…
Nebo snad Kapitálu, tohoto velkolepého ekonomicko-politického blábolu? (Ten asi nejlépe okomentovala sama Marxova matka, jež si povzdechla, že je škoda, že místo psaní Kapitálu její syn raději nějaký nenashromáždil.)
Nebo si snad máme vážit třídního boje a ospravedlnitelného násilí, které Marx doporučoval při budování beztřídní společnosti a které jeho následovníci skutečně po celé dvacáté století provozovali na stovce miliónů obětí zrůdné marxistické ideologie?
Asi ze všeho něco.
Samotná účast Jeana-Clauda Junckera na oslavách narození Marxe má zvláště pro nás, jimž byl tento otec komunismu vtloukán přes čtyřicet let do hlav, symbolický význam. Buďme rádi, že víme, na čem tak nějak ideologicky jsme. Proletáři všech zemí EU, spojme se.
