5 pražských absurdit roku 2017
Zavírají se mosty a neví se, co s nimi, magistrála je vydána napospas protestujícím taxikářům (i těm bez řidičáku) a poslední zprovozněnou, skutečně významnou dopravní stavbou v hlavním městě bude asi Blanka. Takový je výhled Prahy do roku 2018. Jaké podivnosti přinesl předchozí rok?
Lanovka obklíčená Wi-Fi signálem
Praha loni schválila zakázku s názvem „Vybudování nové návštěvnické Wi-Fi v lokalitě Lanová dráha Petřín“. Jako realizátora vybrali pražští radní firmu Simac Technik ČR, cena zakázky je 2,3 milionu korun. Tak vysoko se cena vyšroubovala kvůli různým technickým požadavkům a také kvůli způsobu, jakým k pokrytí lanovky signálem dojde.
Wi-Fi totiž nebude jezdit s kabinou lanovky, ale naopak lanovka bude projíždět Wi-Fi signálem, který bude vysílán z několika bodů podél trasy lanovky. Odborníci podrobili zvolené řešení drtivé kritice. Podle nich mělo být cíle dosaženo s desetinovou částkou. Parametry zasíťování trasy pak srovnávali s použitím kombajnu na záhon.
„Nejde o to, abychom měli wifinu jenom v lanovce, ale i v okolí. Bude to v celém parku,“ protestovala primátorka Adriana Krnáčová (ANO). Jenže zakázka říká úplně něco jiného: „Místem plnění veřejné zakázky jsou Lokality lanové dráhy Petřín (horní a dolní stanice lanové dráhy, těleso lanové dráhy).“
Kdybychom tak věděli, co vlastně chceme…
Restaurace bez zahrádek
Loni se v Praze zpřísnily podmínky pro restaurace, které žádaly o povolení pro zahrádky. Byrokratické martyrium nejlépe popsala Erhartova cukrárna na svém Facebooku. Stojí to za přečtení.
Pražský magistrát si kvůli komplikacím při vyřizování povolení nechal zpracovat analýzu. Náměstkyně primátorky Petra Kolínská ji označila za kategorii bizár. Po měsíci analyzování vyplynulo, že na informačních webech hlavního města není ucelený a aktuální návod s funkčními odkazy, odhadem lhůt a poplatky, které jsou vyžadovány.
Erhartova cukrárna nakonec povolení po peripetiích získala, letos by měla být procedura pro restaurace přehlednější.
Udělat pitomost nemusí být lepší než neudělat nic...
Wi-Fi kolem tunelů metra
A znovu internet. Na signál v metru se těšíme roky. Praha loni v říjnu zprovoznila Wi-Fi v šesti velkých stanicích: Florenc B a C, Náměstí Republiky, Smíchovské nádraží, Hlavní nádraží a Pražského povstání. Zařízení dodala firma ČD-Telematika. Cena byla deset milionů bez DPH.
Jenže signál je jen ve stanicích, ne v tunelech mezi nimi, kde ho většina lidí postrádá. Udělat Wi-Fi připojení, jakkoliv pěkné a rychlé, v době, kdy probíhají jednání dopravního podniku s operátory o pokrytí signálem v metru, je trochu divné, zvlášť když to stojí deset milionů. Navíc jde jen o šest stanic.
Naprostá většina lidí schopná na mobilu pracovat s internetem už stejně data má od svého operátora. Typicky člověk vleze do metra, ve zmíněných stanicích kouká, aby do nikoho moc nevrazil, a za pár okamžiků zmizí i s vlakem v tunelu. Na co Wi-Fi za deset milionů?
Deset mega sem, deset mega tam...
Soudci v bytech pro chudinu
Loni vyšlo díky Pirátům a severu seznam.cz najevo, že řada soudců a žalobců platí za bydlení magistrátu nájem 60 korun za metr čtvereční. To je cena sociálního bydlení určená pro lidi v nouzi. Tržní nájem byl už v tu dobu více než dvojnásobný.
Magistrát se tehdy odmítl k výši nájmů vyjádřit s tím, že je to soukromá věc soudců. Piráti na celou kauzu přitom přišli po stížnosti obyvatelky Prahy, která se dostala do sociální nouze. Byt s nižším nájmem, o který stála, ale nezískala a zároveň zjistila, že v domě bydlí soudci nebo státní zástupci.
„Praha jako pronajímatel si je vědoma skutečnosti, že byty mohou užívat osoby, které pomoc města se zajištěním bydlení nepotřebují,“ řekl tehdy radní Radek Lacko (ANO), který má problematiku bydlení na starosti. A vskutku, ještě neskončilo léto a Praha nájmy soudcům o několik korun zvedla.
A mají soudci v bytech obecní Wi-Fi zdarma?
Betonové zábrany
Byl začátek září a TV Barrandov vysílala pravidelný rozhovor Jaromíra Soukupa s prezidentem Milošem Zemanem. Soukup mimo jiné řekl: „Vy jste byl kritizován za bezpečnostní opatření, ale pokud by se na Pražském hradě něco stalo, tak byste zase byl velmi kritizován, že jste tomu nezabránili. V této souvislosti mě konkrétně napadá zajímavá věc. Šel jsem Pařížskou ulicí v Praze na Staroměstské náměstí a ta je široký rovný bulvár a při vjezdu na Staroměstské náměstí ničemu nic nebrání, kde jsou stále desetitisíce lidí ve dne v noci. Přišlo mně to pozoruhodné, že Pražská radnice neudělá ani takový drobný, drobný zábor nebo nějakou překážku, která by teoreticky mohla alespoň zabránit případné útočící auto.“
Ještě nebyl konec září a Staroměstské náměstí už bylo plné betonových zábran proti případným teroristům, respektive proti autům, kterými by teroristé mohli najíždět do lidí. Černo-žlutě pruhované betonové bloky působily na náměstí plném památek jako pěst na oko. Dobře, bylo to po už opakovaných útocích vozidly v západní Evropě, dá se pochopit, že obavy o tak zalidněný prostor, jakým je Staroměstské náměstí, vznikly.
Jenže mezery mezi jednotlivými pásy betonových zábran byly na několika místech tak velké, že jimi v klidu projela i dodávka. A co je horší – rozjetý náklaďák by tyto bloky stejně nezastavily, ba skoro ani nepřibrzdily. Z celého záměru tak zůstal opravdu jen ten černo-žlutě zkažený dojem z náměstí.
Hlavně aby to vypadalo, že se staráme...
