Očima libertariána: Logika dotací a strach z toho, že nám je seberou
Tak nám nový kancléř Rakouska Kurz přišel s myšlenkou, že „státy na východě EU by měly dostávat méně evropských peněz“. Pomiňme zeměpis a (zavádějící) obligátní dohady, kdo je více „na východě“, zda my, nebo Rakousko. Pomiňme i nabízející se úvahu o trestu pro neposlušné, kteří nechtějí přijímat imigranty. S tím to samozřejmě nemá nic společného.
Nicméně – média jsou plná dotací. Jak čerpáme, či nečerpáme. Co se postavilo, co se rozkradlo. NKÚ si rve vlasy, protože operační programy neplní cíle. A teď by nám to vzali…
Máme se bát?
Logika dotací by se dala popsat následovně: Máte 30 korun a chcete si za ně koupit chleba. Stát (EU) vám je vezme. Za nějakou dobu vám řekne, že si můžete koupit kafe v úředníkem vybrané kavárně. Jen za 10 korun, dalších 40 za vás zaplatí Fond sociální soudržnosti! Když namítáte, že jste přece původně chtěli chleba, osočí vás z nevděčnosti, protože kafe by vás přece stálo pětkrát tolik, nebýt dotace.
Známý citát 40. amerického prezidenta Ronalda Reagana popisuje logiku činnosti státu jako: „Když se něco hýbe – zdaň to. Když se to ještě hýbe – zreguluj to. Když se to přestane hýbat – začni to dotovat.“ Soudě podle aktuálního množství dotací jsme ve fázi, kdy už se „to“ přestává hýbat. Proto je asi dotací tolik.
Nikdo sice neví kolik přesně, ale odhaduje se, že každý den se v ČR přidělí zhruba tisíc dotací. Je to málo, nebo moc? Množství hodnot, které kvůli dotacím NEVZNIKNOU, je ale určitě obrovské.
Já osobně jsem rakouskému kancléři vděčný. A všem dalším, kdo jsou pro omezení dotací. Nejsem totiž almužník. Dokážu si za svých 30 korun koupit chleba, který chci. Nepotřebuji dotované kafe u předem určeného kavárníka. Stačí, když mi stát a EU nechají peníze, které jsem si vydělal.
autor je zakladatel Libertariánského institutu
