Gustáv Husák a Andrej Babiš: Zplozenci jednoho pekla
Nemá smysl zoufat, že nám ničí život cizinci, v tomto případě dva více či méně naturalizovaní Slováci. Svůj život si ničíme my Češi hlavně sami. Především tím, koho si volíme, případně nevolíme. Ale u Gustáva Husáka a Andreje Babiše je negativní vliv na osud naší země poměrně nápadný.
První zplodil odpudivý režim, který byl časově ohraničen okupací Sovětskou armádou a 17. listopadem 1989 a jemuž se trochu eufemisticky přezdívalo normalizace. Normálního na něm ve skutečnosti nebylo vůbec nic. A ten druhý vede naši zemi pod zástěrkou „makání“ a boje proti českému „Palermu“ k jakési odrůdě postdemokratické oligarchické společnosti.
Za Gustáva Husáka, a rádo se na to zapomíná, jste mohli zničit sebe i své blízké jenom tím, že jste nešli k volbám a nevolili povinně strany Národní fronty – kromě komunistů třeba lidovce nebo socialisty. V zahraniční politice se prováděla strategie omezené suverenity, v Praze si naši bolševici vytahovali kapesníky pokaždé, když si v Moskvě Brežněv kýchl.
Děti byly vinny (domnělými) zločiny svých rodičů. Řádila cenzura, o svobodě slova se nemohlo ani mluvit. Mizely skvělé osobnosti české vědy i kultury. Ve vězení seděli lidé, kteří tam sedět neměli. Právo a spravedlnost byly škaredě zohýbány tak, aby odpovídaly té jediné oficiální ideologii – marxismu-leninismu. Cestovat do zahraničí bylo sci-fi, pokud jste samozřejmě nebyli členy vyvoleného klubu aparátčíků nebo jejich dětmi – jako třeba rodina Babišů.
Gustáv Husák zkrátka byl poslušným a pevným spojencem Moskvy a strůjcem dvacetileté české (a slovenské) nehybnosti a zničil naděje celé jedné produktivní české generace.
A je skoro symbolické, že právě mladý Andrej Babiš dokázal dosyta využít všech možností, které svým věrným husákovský režim nabídl – studia na prestižních západních školách, práce v polostátním, polosoukromém podniku zahraničního obchodu a navázání kontaktů, jichž dokázal šikovně a agresívně využít při budování svého soukromého impéria v polovině devadesátých let, tedy v té době, pro kterou on nemá paradoxně ani slova dobrého.
Husák vládl z vůle Moskvy, Babiš vládne z vůle prezidenta Zemana. Husákovi to vydrželo do doby, než se sovětský režim zhroutil jako domeček z karet, u Babiše zatím nevíme. Pokud se mu ale podaří uzavřít koalici, skrytou či otevřenou, s dalšími Husákovými pohrobky – komunisty – a vpustí je hlavními dveřmi do úřadů a veřejných funkcí, kruh se uzavře. A Gustáv Husák může odpočívat v hrobě spokojeně jako už dlouho ne.
