Proč střeleckým masakrům v amerických školách nelze zabránit
Včerejší děsivá tragédie na americké škole je další ze sérií otřesných výbuchů školního vraždění, které se bohužel stávají v Americe každoročním jevem. Politici zase jako pokaždé začnou hromadně hledat řešení, opevňovat školy a diskutovat o zákazu vojenských pušek. Bude to však bohužel zbytečné.
Změnit situaci, kdy občas nějakému puberťákovi prdne v kouli a vystřílí svoje spolužáky, je snem každého amerického prezidenta už několik desetiletí. Podobná causa, jaká včera otřásla Spojenými státy, se totiž v tomto tisíciletí stala každému z nich. Včera byl scénář v podstatě tradiční.
Devatenáctiletý student Nicolas Cruz si přinesl automatickou pušku a začal vraždit lidi. Místem útoku byl Parkland na Floridě a v době, kdy píšu tento text, se ví o padesáti zraněných a podle Daily Mail o nejméně sedmnácti mrtvých. Jak ale bývá bohužel časté, těch mrtvých může ještě přibýt. Už nyní jsou média plná návodů, jak dalším tragédiím zabránit a jaká přijmout opatření.
Věc už od včerejška řeší Donald Trump, na svůj Twitter napsal: „Moje modlitby a kondolence rodinám obětí strašlivé floridské střelby. Žádné dítě, učitel ani nikdo jiný by se neměl cítit v americké škole v ohrožení.“ Má samozřejmě pravdu, neměl by. Ale jak to zařídit? Domnívám se, že by to bylo reálné jen úplným rozvrácením americké společnosti a nějakou strašlivou diktaturou. Pokud se nesáhne k opatřením ve stylu Severní Koreje, budou americké masakry ve školách přes veškeré snahy úřadů pokračovat dál.
Flinty jsou všude
Důvodů je několik. První z nich je samozřejmě velmi snadná dostupnost palných zbraní – i těch vojenských – protože „civilní verze“ vojenských útočných pušek lze jednou jedinou, na internetu koupenou součástkou za pár dolarů přeměnit v plně funkční automatickou útočnou pušku, která je s velkokapacitním zásobníkem doslova kombajnem na lidi. Brzy se rozpoutá (jako pokaždé) diskuse o omezení prodeje vojenských zbraní snadno přestavitelných na automatické, je však potřeba si říct, že už je to málo platné.
V americké populaci je takové množství „civilních verzí“ útočných pušek a jsou natolik nedohledatelné, že by jejich současný zákaz prodeje mnoho nevyřešil. Vojenských zbraní je v USA prostě moc na to, aby bylo možné jich Ameriku zbavit. Jediným možným řešením by byl úplný zákaz prodeje střelných zbraní a úplné odzbrojení obyvatelstva, k jakému před desetiletími sáhla Austrálie. To by si však Američané nikdy nenechali líbit.
Boj a zbraň jsou civilizační tradicí
Pro Ameriku je totiž střelná zbraň a právo ji držet základní, formativní a mimořádně respektovanou tradicí. Tradicí, na které stojí Amerika – právě odtud pochází přísloví, že rovnost dal lidem až Samuel Colt. Proto je úplný zákaz prodeje a držení zbraní zcela nepředstavitelný, neprůchodný a neuskutečnitelný. Jde o něco podobného, jako bychom se pokoušeli zakázat Čechům či Němcům pít pivo.
Zbraň – podobně jako pivo pro Čechy – je pro Američany národním totemem, takže si ji nenechají vzít. A ono je v podstatě jedno, jestli frustrovaný student vystřílí třídu vojenskou puškou M 16 (v civilní verzi Sajga), nebo nejslavnější americkou pistolí Colt Mark II. Tou pistolí to trvá trochu déle a útočník si musí za oběťmi přijít blíž, ale pozabíjí je se zárukou. A po každém masakru se v Americe diskutuje o zákazu vojenských pušek – zakázat pistole a revolvery by si nikdo nedovolil ani navrhnout.
DNA soutěže
Soutěživost je základní znak americké společnosti a z ní samozřejmě vyplývá zvýšená agresivita. V kompetici, soutěži primátů, má násilí zcela samozřejmé místo, a když se zvýší soutěž (například omezením zdrojů potravy), dochází mezi subhumánními primáty, opicemi a lidoopy k zvyšování frekvence násilného chování.
Pokud má společnost jako základní DNA soutěž a zbraň zároveň, je zaděláno na velký malér. Amerika si na něj – jako kolonizované a divoce osidlované území – zadělala nezaviněně, prvních sto let existence samostatných Spojených států byly zvláště v odlehlejších oblastech jak puška, tak soutěživost nezbytností. Bez nich nešlo přežít. Původní obyvatelé Ameriky se chovali k imigrantům xenofobně, dokud nebyli až na malé zbytky vybiti. Idea ozbrojenosti a střelby do spoluobčanů se ovšem udržela i do postmoderního světa, a tam je na použití násilí minimální prostor.
Někdo si svou agresivitu chodí vyposilovat do fitka, někdo ji v sobě dusí. A mladé bolí svět. Řada z nich dusí vztek a agresi na „systém“ – rozuměj svět dospělých, svět, co je nutí chodit do školy a do práce. Je to stejné jako u nás. Jenom to, co u nás řeší mladí sprejem, squattingem nebo náckováním – pubertální vzpourou proti společnosti – řeší americká mládež kulometem. Vyplývá to z historické tradice a celé kultury americké společnosti, a pokud se nestane prezidentem USA Kim, tak s tím Amerika nic neudělá.
