Miroslav Šlouf: Příběh Zemanova politického dvojčete
Veřejnou sférou prochází různé slavné dvojice – Laurel a Hardy, Suchý a Šlitr, Simon a Garfunkel nebo Masaryk a Beneš. Nejslavnější českou polistopadovou dvojicí určitě bylo sociálně demokratické duo Miloš Zeman a Miroslav Šlouf. Druhý z nich dnes zemřel.
Zeman a Šlouf, to je partnerství, které trvalo od roku 1994 do prezidentské volby 2013. Pokud ne na principu přátelství, tak rozhodně vzájemné výhodnosti. Když se před pětadvaceti lety stal Miloš Zeman předsedou ČSSD, více než rok dělal opoziční politiku vesměs přes média.
Drsné výzvy na adresu vlády Václava Klause mu sice přinášely mírnou popularitu a titulky na prvních stranách novin, ale ČSSD jako taková příliš nefungovala a Zeman dělal řadu organizačních i politických přešlapů. A pak se seznámili.
Kdo byl Miroslav Šlouf
Miroslav Šlouf, bývalý předseda socialistického svazu mladých a předrevoluční starosta Prahy 7. Po převratu pak krátce komunistický poslanec a především neúspěšný podnikatel, za nímž zůstala řada dluhů.
Současně člověk, který budoval sociální vazby mezi různými levicovými skupinami a hlavně: dokázal všechno zúřadovat. Jinými slovy, v politickém chaosu popřevratového Lidového domu se ukázal jako ten, který „nekecá a maká“, řečeno v terminologii Andreje Babiše. Na rozdíl od jeho ministrů (Ťok, Šlechtová) dokázal Šlouf nežvanit a věci skutečně dotahovat do konce.
Zemanův komorník
Když hluboce nepraktický Zeman objevil Šloufa a jeho svět, udělal z něj komorníka, poradce i organizační mozek ČSSD v jednom. Šlouf byl vděčný za druhou šanci a stal se nejoddanějším Zemanovým stoupencem, který vždycky našel nějaké peníze, když žádné nebyly. Bohužel tím i otevřel dveře Lidového domu řadě podnikatelských „býčích šíjí.“
Tím, že se stal Zemanovým dveřníkem, vzbudil u většiny členů ČSSD odpor, který přešel v permanentní denunciační kampaně v tisku. Schválně si přečtěte knížku novináře Kmenty s názvem Boss Babiš a bude vám jasné: kdyby Šlouf udělal ze třetiny to, co Babiš, byl by v tehdejší době snad upálen. Dnes se však hranice možného natolik posunuly, že pozdější Šloufovy finanční transakce, využívání známostí a podivný lobbing, jsou oproti tomu jen malým defektem na tváři demokracie.
Udělal Zemana
Šloufa si současně není třeba idealizovat. Všechny laskavosti ve vztahu k Zemanovi si vybral tisíckrát a způsob, jimž zatáhl do politiky polosvět typu Mrázků a dalších je odsouzeníhodný.
Když Zeman neuspěl v prezidentské volbě (2003), staral se o něj Šlouf celých deset let tak, že nebýt jeho, nikdy by se Zeman nestal v přímé volbě (2013) prezidentem republiky. Šlouf organizoval Zemanovi všechno: zázemí od shánění lékařů, přes cesty do Prahy až po zajišťování rodinných věcí. Také spolufinancoval jeho politický comeback.
Zeman nakonec v předvečer prezidentské kampaně (2013) udělal to, co zřejmě musel, ale co Šloufa lidsky zlomilo – distancoval se od něj a na jeho místo instaloval Šloufovy děti – Mynáře s Nejedlým. Už tehdy nemocný Šlouf se stáhl ještě do většího soukromí a závěr života dožíval v rodinném kruhu.
Když bude někdo psát skutečně realistický politický životopis Miloše Zemana, nesmí zapomenout na jeho pravou ruku v podobě Miroslava Šloufa. Bez něj by Zeman nebyl Zemanem.
