Zemanova sjezdová kopaná: Schytali to Piráti, Sobotka i hádejte kdo
Projev prezidenta Zemana byl vedle volby nového předsedy nejočekávanějším okamžikem dnešního sjezdu sociálních demokratů. Do Hradce Králové na rozdíl od hlavy státu nepřijel ještě nedávný předseda ČSSD a expremiér Bohuslav Sobotka. Možná tušil, že si od Zemana nevyslechne žádné komplimenty. Nebyl ale zdaleka jediný, kdo od prezidenta dostal „do kožichu“.
Zeman se na sjezdu zkrátka prezentoval tak, jak jej dobře známe. Předvedl, že nezapomíná – na ty, kdo za ním stojí, ani na ty, kdo stojí (či někdy dříve stáli) na druhé straně.
Zemanovci a ti druzí
Ze začátku projevu oživil atmosféru mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby, když jmenovitě zmínil sociálně demokratické hejtmany, kteří jej ve volbě podpořili. Hned v závěsu ale vyjmenoval i ty, kteří vyzývali k volbě jeho protikandidáta – pro ně pak používal sjednocující přezdívku „Drahošovci“. Ostatně podpora či nepodpora Zemanovi se stala jednou ze základních dělících čar ČSSD posledních let, uchazeči o post předsedy (a nejen oni) v ní tak našli dobrý nástroj pro vymezení vlastní pozice.
Vzhledem k současnému rozložení sil v nejstarší levicové partaji lze brát jmenovitou kritiku z prezidentských úst jako polibek stranické smrti. Šířeji chápaný nezemanovský proud v ČSSD zažil své velké vítězství v roce 2003, když Zemana na poslední chvíli nepustil do prezidentské funkce. Někteří tehdejší reprezentanti tohoto proudu v čele s Bohuslavem Sobotkou pak zažili ještě jednu satisfakci o deset let později při odvrácení puče Zemanových blízkých ve straně.
Jakkoli se tehdy mohlo někomu zdát, že éra Zemanova kultu v ČSSD nadobro končí, kyvadlo dějin se opět vychýlilo opačným směrem. Největší „anti-Zemanovec“ ministr Dienstbier byl odvolán ještě v průběhu svého mandátu, premiér Sobotka se pak před volbami vzdal předsednického postu, protože tušil fiasko (a nebyl sám). Po pěti letech je tak právě Zeman tím, na koho se na sjezdu ČSSD čeká a jehož slovo mělo podle některých rozhodnout o dalším směřování strany.
Kdo chce ještě ránu?
Po rozjezdu s hejtmany se prezident začal pouštět do dalších zneoblíbených. Když sálu vysvětloval, proč nezůstávat v opozici se svými „ubohými“ 15 poslanci, označil mimo jiné Pirátskou stranu za anarchisticko-chaotické hnutí – ještě v listopadu jim přitom doporučoval jít do vlády s Andrejem Babišem.
Přímo do ministerských křesel by se ale podle něj ČSSD stále tlačit neměla, s jejím zastoupením ve sněmovně by to prý bylo komické. Vyzval stranu, aby obsadila náměstky a další spíše méně politické pozice.
Na závěr poradil do volby nového šéfa strany. Označil za chybu, že stranu v posledních letech nevedla osobnost. Zmínil lehce banální a dobře známou skutečnost, že většina voličů zná z každé strany jen jejího předsedu, kterým by neměla být „šedivá, nudná a úřednická bytost“, čímž odkázal na Bohuslava Sobotku, kterého ještě předtím označil za nepřitažlivého a odpudivého. Stejným výrazem nakonec pojmenoval i Miroslava Kalouska, jehož jméno v žádném pořádném politickém projevu v Česku zřejmě nesmí chybět.
Jestli projevem Zeman řekl něco i o sobě, pak to, že od něj žádnou změnu nikdo čekat nemá. Povolební slib větší smířlivosti vyšuměl zpátky do aury zhrzené milenky, která se bude mstít, dokud bude mít síly.
