Nelze být současně rozhodčím i hráčem. Mají se soudci zapojovat do politiky?
Možná jste také zachytili nedávné vyjádření předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, že předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamura se vůbec neměl stát místopředsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Dodejme, že zmíněný elitní ústavní soudce tato a další „politická“ slova pravil v nedělním relativně stále populárním pořadu veřejnoprávní České televize Otázky Václava Moravce, který sledují statisíce diváků a divaček. Kdo pozoruje českou mediální scénu dlouhodoběji, tak si jistě povšiml, že to není zdaleka poprvé, kdy se předseda českého Ústavního soudu (tedy strážce všech strážců) vyjadřoval k politickým otázkám.
Ačkoliv rozhodně nejsem příznivcem zmíněného T. Okamury ani jeho hnutí SPD, nepokládám za úplně vhodné, aby se vrcholný soudce veřejně vyjadřoval (lhostejno zda kriticky, či pozitivně) k jednotlivým stranám či politickým osobnostem. Navíc je paradoxní situace, pakliže je kárně popotahován např. soudce okresního soudu, který kdysi aktivně zasáhl do komunálně-politického boje, a současně předseda ústavního soudu veřejně komentuje politické dění.
Nechceme psát fráze o tom, že ústavní soudci mají jít „běžným“ soudcům příkladem, ale za úplně ideální stav to patrně pokládat nemožno, to tak nějak intuitivně cítíme všichni.
Člověk nemusí být zrovna právníkem či dokonce specializovaným ústavně-právním expertem, aby mu bylo jasné, že v případě, že skončí nějaká věc, na které bude participovat Tomio Okamura či SPD, u Ústavního soudu, tak jeho právníci mohou začít namítat (ať již oprávněně, či naprosto účelově) podjatost nejen samotného předsedy Ústavního soudu, ale soudu všech soudů jako takového.
Závěr
Určitě nikdo nebrání známému a zkušenému právníkovi a ex politikovi P. Rychetskému, aby se vzdal křesla ústavního soudce a začal se věnovat opět aktivně politice anebo politickému komentátorství (mnohý český deník či týdeník by mu jistě rád poskytl pomyslnou pracovní židli a mediální prostor), nicméně nepokládám za správné, aby se soudce (jakéhokoliv soudu, včetně toho ústavního) souběžně „zapojoval“ do politiky jako její „nedělní komentátor“. Nelze přece být současně rozhodčím (soudcem) a hráčem na hřišti.
Autor je právník a publicista
