Patří malé děti do školky, nebo k mámě? Jsme díky nejdelší rodičovské dovolené v Evropě v něčem lepší?
Už brzy začnou poslanci projednávat zrušení nároku na místo ve školce pro dvouleté děti. Zatím je to tak, že do mateřinky nastoupit mohou, pokud s tím školka souhlasí a má místo. Od roku 2020 by místo mělo být zaručené. Tuto změnu teď sněmovna možná zruší.
Vášnivá diskuse se vede prakticky nepřetržitě od chvíle, kdy exministryně školství Valachová z ČSSD s nárokem na místo v mateřinkách přišla a parlament ho schválil. Zastánci odůvodňovali nárok slaďováním rodinného a pracovního života. Řada především matek by chtěla jít do práce dříve než po třech čtyřech letech garantované rodičovské dovolené – ať už z ekonomické nutnosti, nebo kvůli profesní kariéře. Jenže především ve velkých městech tisíce z nich měly a mají smůlu – nemají komu dítě svěřit.
Jako dnes i tehdy proti nároku protestovali kromě řady politiků i psychologové (dítě potřebuje matku), starostů (nedokážeme místa se vším tím papírováním a regulacemi zajistit), ředitelé a ředitelky školek (nejsme přebalovací chůvy, my děti vzděláváme). Oponenti zase namítali, že Češky kvůli dlouhé rodičovské mají nízké příjmy, následně i nízké důchody, že ztrácí kontakt s profesí, že děti pracujících matek bývají v životě úspěšnější, že pro samoživitelky je školka životní nutností…
Mateřská dovolená 2020: Vše, co potřebujete vědět >>>
Možnost volby pro každého
Z vlastní zkušenosti víme, že každý rodič preferuje něco jiného. Moudrý stát by jim měl tu možnost volby dopřát. Chce-li máma či táta být s dítětem doma, může využívat garantovanou rodičovskou. Chce-li jít pracovat, stát by měl zajistit dostatek možností péče o ně.
Mají-li starostové a školky s garantovaným nárokem pro dvouleté děti potíže, je třeba odstranit potíže, nikoli nárok. Je to tak těžké? Stát vyhazuje miliardy na podporu bohatých podnikatelů, měl by je využít na podporu rodin. Bez dětí si budoucí byznysmeni neškrtnou, nebude mít kdo u nich pracovat.
V čem jsme výteční?
Vše se dá vyřešit, pokud bude, jak se říká, „politická vůle“. Zastavím se tedy u jednoho argumentu proti nároku na místo ve školce, na který jsem dosud nikde nenašla odpověď. Píše se o něm v petici „Dvouleté děti do školky nepatří“, již podepsalo už kolem patnácti tisíc lidí.
Uzákonění nároku na umístění dvouleťáka v mateřinkách byla podle autorů petice chyba. Hlavní důvod: do tří let věku se formuje až 90 procent naší osobnosti, jde tedy o naprosto klíčové období života a dítě by mělo být s mámou doma, nikoli s tetou ve školce. A dále: „Předčasným umisťováním do mateřských škol rodiče riskují, že jejich děti budou agresivní, neklidné, budou mít poruchy chování, spánku, alergie, ekzémy a v nejhorších případech může dojít k trvalému a nevratnému poškození mozku – děti získají takzvanou citovou deprivaci.“
To jsou vážné argumenty. Jenže něco tu nesedí, možná se však mýlím.
Kalkulačka mateřské v roce 2020>>>
Česko má nejdelší rodičovskou dovolenou, až čtyři roky. Jinde v Evropě luxus. V Británii a na Kypru je rodičovská třináct týdnů, v Belgii či Nizozemí tři měsíce, v Lucembursku půl roku, v Itálii deset měsíců, v Rakousku dva roky… Zkrátka délka rodičovské pauzy je na kontinentě různá, někde ji státy ani neplatí.
Logicky, při síle výše zmíněných argumentů, by tedy v zemích s minirodičovskou měli vyrůstat nedostateční lidé. Anebo naopak – máme-li nejdelší rodičovskou, „světový unikát“, jak píší i v petici, měli bychom být v konečném důsledku v čemsi lepší, vychovanější. Přinejmenším by to mělo být patrné při porovnání našinců s Brity, Kypřany či s Francouzi, jejichž matky odcházejí běžně do práce po pár měsících.
Jsme tedy víc pro rodinu? Méně se rozvádíme? Pečujeme víc o své staré? Méně kouříme a holdujeme alkoholu? Méně pácháme zločiny a přečiny? Jsme odolnější vůči svodům populistů? Staráme se víc o svět kolem sebe? Na silnicích jsme ohleduplnější? Jsme vzdělanější? Jsme zdravější? Jsme vyrovnanější?...
Tak nevím. Jsme? Přinejmenším statistiky v žádném uvedeném ohledu na naši výtečnost neukazují.
