Babišovy běsy na Českou televizi aneb Nelžete, nebo vás zažaluju
Premiér v demisi Babiš odmítá tvrzení, že prohrál soudní spor se slovenským Ústavem paměti národa o svém členství v StB. Na Facebooku před pár dny zveřejnil prohlášení, ve kterém vyzývá veřejnoprávní média, aby o jeho případu přestala lhát, a vyhrožuje jim žalobou. Video připomínající atmosférou film Kmotr je dalším krůčkem v prolamování hranic normálního v politice, a to z vícero důvodů.
Zaprvé: O tom, že byla Babišova žaloba na ÚPN neoprávněná, rozhodl už loni v říjnu slovenský ústavní soud. Již o tomto verdiktu všechna média (samozřejmě nejen ta veřejnoprávní) informovala jako o potvrzení Babišovy spolupráce s komunistickou rozvědkou. Stejným způsobem už o rozsudku psaly a i nyní píšou rovněž Babišem vlastněné weby iDnes.cz a Lidovky.cz.
V jedné věci má Babiš částečně pravdu: ústavní soud na rozhodnutích soudů nižších instancí napadal fakt, že žalovaným byl Ústav paměti národa – podle ústavního soudu by měly být v případech tohoto typu spory vedeny s jinými institucemi. Zároveň s tím ale zpochybnil věrohodnost svědectví bývalých agentů StB jakožto důkazního materiálu v Babišův prospěch. Právě na jejich vyjádření ale předseda vlády stavěl svou dosavadní obhajobu.
To znamená, že i kdyby se teď Babiš rozhodl žalovat třeba slovenské Ministerstvo vnitra, pořád bude platit, že jeho obhajoba v podobě přímluvy dalších estébáků není relevantní a každý další soud bude v návaznosti na ústavní soud muset rozhodnout podle toho. Zkrátka a jednoduše Babiš nemá v rukou žádný použitelný důkaz o tom, že s StB nespolupracoval, a podle vyjádření Bratislavského krajského soudu nelze proti zamítnutí jeho žaloby použít žádné opravné prostředky.
Babišův výpad proti České televizi a rozhlasu posouvá komunikaci mezi politiky a médii směrem k otevřenému boji, a to přitom na základě celkem obyčejné zprávy o rozhodnutí soudu. Stále přece platí, že na zpravodajství veřejnoprávních médií se dají podávat stížnosti u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, popř. u Rady České televize. Babiš všechny tyto běžné procedury obchází a vyhrožuje ČT a ČRo rovnou žalobou. Možná k němu už došlo, že veřejnoprávní televize se nedá koupit.
Za pozornost stojí i způsob, jakým Babiš svůj plán komunikuje veřejnosti. Místo běžného vyjádření zveřejní emotivní video s nádechem americké gangsterky, kde ještě zdůrazňuje obzvlášť média veřejné služby. Proč nezažaluje i všechny soukromé vydavatelské domy, které o jeho soudu informovaly stejně? Logicky by se nabízelo, aby žaloval i svůj iDnes a Lidovky. Ale co my víme, třeba svým zaměstnancům nějaké to kuriózní „informativní“ video posílá každý měsíc rovnou do e-mailu spolu s výplatní páskou.
Už před delší dobou se Babiš opíral do investigativního pořadu Reportéři ČT, v poslední době dává na pranýř celou veřejnoprávní televizi jako takovou. Bez ohledu na všechny chyby ČT stojí za to si podobných útoků politiků na média všímat – abychom se jednou neprobudili v situaci, kdy už takové útoky ani nebudou potřeba a všichni novináři budou poslušní.
Ostatně Babišova MF DNES už přispěchala s rozhovorem, kde šéf ANO na zdraví svých dětí přísahá, že agentem nebyl. Mimochodem, na argument ústavního soudu o nedostačujícím svědectví bývalých agentů v něm vůbec nepřijde řeč, v úvodním textu rozhovoru navíc není Babiš ani jednou titulován jako premiér v demisi, vždy jen jako „premiér“ či „předseda vlády“. Tak je asi nakonec všechno v pořádku, nějakou důvěru zkorumpovaných kecalů vem čert.
