Ekonom Vladimír Pikora: Náš zákazník, náš pán? Bejvávalo...
Pohádku O prasátku v žitě jistě znáte. Je to vlastně jedna z ekonomických pohádek. Říkali prasátku: „Nechoď do žita, rychle ztloustneš a půjdeš jako první na porážku.“ A čuník odvětil: „I vy skončíte na porážce. Ale jen já budu moct říct, že jsem byl v žitě!“
V poslední době mám intenzívní dojem, že mnozí si z našeho čuněte vzali příklad. Každý vidí, že je rekordně nízká nezaměstnanost. Leckdo si tudíž říká, že při tak nízké nezaměstnanosti bude chtít víc peněz. A mnohý zaměstnavatel je dá, protože je zatlačen do kouta. Každý sice ví, že to nemůže jít donekonečna a že růst mezd může skončit propouštěním, ale zároveň většina si říká, že jemu se to určitě vyhne. Propustí určitě spíš souseda. (No jistě.)
Ekonomika je vážně přehřátá. ČR má nejnižší nezaměstnanost v EU. Zaměstnavatelé jen skrze úřady práce nabízejí 231 tisíc míst. A mimo úřady nabízejí další místa. Ovšem v realitě je nezaměstnanost ještě mnohem nižší, než úřady hlásí, my odhadujeme tak poloviční proti oficiálním číslům. Řada lidí totiž svou nezaměstnanost jen předstírá. O tom jsem se přesvědčil minulý týden, když jsem byl lyžovat v Janských Lázních. Podařilo se mi vyslechnout rozhovor, kdy jeden vlekař hlásil druhému: „Ty jsi taky na pracáku? Já jo…“
Rekordně nízká nezaměstnanost je pro ekonomiku problémem. Když nejsou lidé, není možné víc vyrábět, poskytovat víc služeb, nové projekty váznou. Není dokonce možné ani prodávat to, co se vyrobí, protože obchodní řetězce hlásí ohromný nedostatek prodavačů. Výsledkem jsou fronty u pokladen a nespokojení zákaznici, kteří utíkají k internetovým prodejcům. Takže internetové obchody hlásí nedostatek kohokoliv od programátorů po skladníky.
Řeknete si asi, že tržní ekonomika to přece řeší růstem mezd. No ano, tak se také stalo. Řetězec supermarketů a hypermarketů Albert za uplynulých 12 měsíců zvýšil mzdy v prodejnách o 32,5 %. Lidl zvýšil od března nástupní mzdu pokladních a prodavaček na 28 tisíc korun. To je skok o 20 %!
Prodavačka v Lidlu tak bude brát téměř celorepublikově průměrnou mzdu. Poslední data o průměrné mzdě totiž říkají, že v průměru v ČR bereme 29 050 Kč hrubého. Data ale taky říkají, že průměr je od nejčastější mzdy vychýlený a že dvě třetiny lidí na něj nedosáhnou. Kdybychom seřadili všechny mzdy a platy v ekonomice od nejvyššího po nejnižší a vybrali údaj uprostřed, dostaneme se k číslu 25 181 Kč. To je běžná mzda v ekonomice. Tam je třeba nástupní plat učitelů. Prodavačka v Lidlu je tedy najednou výš než učitel.
V ekonomice přitom platí, že lidé jsou tím lépe placení, čím složitější je tyto lidi získat a nahradit. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale prodavačku jistě může dělat víc lidí než učitele. V ekonomice tak najednou nefunguje logická hierarchie mezd, protože ji (nejen) Lidl nabořil. Lidl už není malý podnik a jeho konkurenti také ne. V celém maloobchodě u nás pracuje skoro 200 tisíc lidí. To už má makroekonomický přesah. Mzdy se tímto narušením hierarchie daly do pohybu a rychle porostou plošně.
Poslední statistiky říkají, že průměrná mzda rostla o 6,8 %. Teď poroste ještě rychleji. To je na jednu stranu dobře, protože v porovnání s Německem máme mzdy nízké a v porovnání se Švýcarskem úplně trapné. Na stranu druhou, když s růstem mezd neroste produktivita, začnou s nimi růst i spotřebitelské ceny. Prostě přichází inflace. A to už se nikomu nelíbí. Inflace část růstu mezd požere, takže si zaměstnanci vlastně reálně moc nepolepší. A požere i úspory, což před důchodem není dobrou zprávou pro nikoho.
Jestliže řetězec zvýší mzdy o desítky procent, měl by taky zvýšit produktivitu o desítky procent. To je nereálné. Inflace přijít prostě musí. Spirála se už rozjela.
Nejjednodušším řešením je ne shánět další lidi, ale naopak je propustit a nahradit technologií. Proto jak houby po dešti přibývají v obchodech samoobslužné pokladny. Růstem mezd se pokladní odsoudily k zániku této profese. Ekonomika za současné situace už nemůže prosperovat. Nedostatek lidí vede k tomu, že práci mají i ti, kteří ji vlastně ani moc nechtějí a neváží si jí. Zaměstnavatelé to vědí, ale „vhodnější“ lidé nejsou. A zaměstnanci toho leckde vesele zneužívají.
I o tomhle jsem se přesvědčil ve stejnou chvíli a ve stejných Janských Lázních, kde jsem v Lyžařské škole K+K chtěl vylepšit synům lyžařský styl. I objednal jsem za 600 Kč na hodinu celý následující den u instruktora. Když jsem ráno přišel, nestačil jsem se divit. Dotyčný instruktor na mě vyrukoval, že je bratrem slečny, jež prý „kvůli mně“ přišla o práci.
Zalovil jsem v paměti a vzpomněl si na příhodu starou asi dva roky, kdy se ke mně servírka chovala v jedné pražské restauraci poněkud… neslušně. Když to následně manažerka restaurace viděla na záznamu z kamery, slečnu vyhodila a mě pozvala s celou mou rodinou na novou večeři. Pan bratr-instruktor nyní poněkud absurdně došel k závěru, že dokud se jeho sestře neomluvím, mé syny učit nebude.
Jelikož jsem při nejlepší vůli neuměl vymyslet, za co bych se sestře-servírce zrovínka já mohl omluvit, požádal jsem manažera pobočky lyžařské školy, ať mi dá jiného učitele, abychom se tedy hnuli z místa. A manažer se mi omluvil, že nemá lidi. Lidi neměla ani konkurence. A tak jsem syny učil sám.
Banální příhoda ukazuje ekonomovi hned několik věcí.
Za prvé ekonomika je rozjetá jak blázen, pan instruktor zjevně moc nepotřeboval peníze, raději zůstal pro danou chvíli bez práce.
Za druhé zaměstnanec neváhal krom sebe poškodit i majitele školy.
Za třetí zaměstnanec neváhal riskovat, že na jeho zaměstnavatele zavolám Českou obchodní inspekci, protože jsem jako spotřebitel diskriminován.
Za čtvrté měl jsem štěstí, že si pán, který si vzal za rukojmí mé syny, jen sezónně přivydělává jako lyžařský instruktor. Mohl být taky pilot a oznámit, že dokud Pikora nevystoupí, nikdo nepoletí.
Přehnané? Ale vždyť to vše je o tom, že si lidé neváží práce. A proč si jí neváží? Protože je jí moc. Zatím.
