Sociální demokracie v Evropě, včetně ČSSD, umírá. Ničí ji silná smečka populistů vpravo i vlevo
Česká sociální demokracie zjevně neví, co udělat sama se sebou. Část strany chce do vlády s Andrejem Babišem, část ne. Někdo ze socialistů podporuje Miloše Zemana, jiný zase ne. Není to ale nic, co bychom neviděli i jinde v Evropě. Jeden celý tradiční proud evropské politiky ztratil dech a noří se do močálu. Nahradila ho smečka populistů a extrémistů na pravé i levé části politického spektra. Jaké to může mít dopady?
Katastrofální výsledek 7,27 procenta, kterého dosáhla v loňských říjnových sněmovních volbách ČSSD, jen dokumentuje situaci, kterou vidíme v celé Evropě. Socialisté byli odstaveni od moci v Rakousku, Francii, Nizozemsku, Řecku a nic dobrého je podle všeho nečeká ani v Itálii.
Také dlouholetý sociálnědemokratický hegemon slovenské politiky, premiér Robert Fico a jeho strana SMER-SD, jsou pod vlivem silného prokorupčního propojení s byznysem a nechutné vraždy novináře Jána Kuciaka, na odstřel.
Příčiny krize
Rovněž německá SPD, která nakonec bude součástí nové vládní koalice, na tom není dobře. V roce 1977 měla přes milion členů a od té doby to jde z kopce. V únoru letošního roku už měla pouze 463 tisíc členů. Odpovídají tomu i výsledky ve volbách. V září 2017 získala ve volbách 20,5 procenta hlasů, což je nejméně od poválečného roku 1949.
Co je ale příčinou tohoto vývoje?
Mnohým sociálnědemokratickým vládám byl přičten podíl na velké hospodářské krizi v Evropě, která začala v roce 2008 a trvala několik let. Následovala úsporná opatření, která nejvíce postihla právě voliče socialistů.
Nová témata
„Oslabování politické levice je dlouhodobou záležitostí,“ řekl v rozsáhlé analýze webu Politico politolog Jan Rovný, který přednáší na univerzitě Sciences Po v Paříži. „Z velké části to bylo způsobeno hlubokými strukturálními a technologickými změnami, které změnily tvář evropských společností a změnily i ekonomické vzorce kontinentu,“ vysvětluje Rovný.
Sociální demokracie změny v evropských společnostech nezachytily, zůstaly přešlapovat na místě. Hlasy jim odebrali populisté typu Babiše, Okamury, Le Penové, italského hnutí Pěti hvězd či španělského Podemosu. Místo tradičních levicových otázek se také objevil problém migrace, terorismu a další témata, ve kterých se socialisté nedokážou jasně vyhranit.
Konec silných levicových vůdců
Navíc čas silných vůdců, jakými byli sociální demokraté typu Tonyho Blaira ve Velké Británii, nebo německého kancléře Gerharda Schrödera (a u nás svým způsobem politického buldozeru v podobě Jiřího Paroubka), je pryč.
Nastoupila nemastnost, neslanost, o které si voliči nedokážou myslet v podstatě nic. U nás byl představitelem tohoto směru Bohuslav Sobotka. Nebo se objevilo tajtrlíkování a la Milan Chovanec.
Jak vypozoroval již zmíněný web Politico, evropská „prosperita zabila sociální demokracii“, protože mezi jednotlivými stranami nevidí voliči žádné větší rozdíly. U nás slibotechny v podobě Babiše, Okamury a neuchopitelných Pirátů, vytlačily tradiční strany nejenom na levici.
Nestabilita a chaos
U sociálních demokratů není možné dnes ani rozeznat, na které straně barikády někdy stojí. Zda na straně těch slabších, nebo na straně všeobjímajícího byznysu, který je propojený s politikou čím dál více.
Strany sociálnědemokratického typu se najednou staly na evropské politické scéně zbytnými. Česká ČSSD je toho jednoznačným příkladem.
Jak se tento trend projeví v nejbližší budoucnosti, není vůbec jasné. Nové strany totiž nelikvidují jenom levici, ale i tradiční pravici. Politická mapa Evropy je neustále překreslována, stejně jako americká mapa za Donalda Trumpa.
Jistotu máme pouze jedinou – nic nebude na politické scéně tak, jak jsme to viděli v minulosti. Zda to povede k nestabilitě a chaosu, nebo jiné prosperitě, jen uvidíme.
