Bohumil Pečinka: Novináři se nestřílejí, většinou. Jak jsme na tom v Česku?
Atmosféra na Slovensku v minulém týdnu připomínala zemi po výbuchu atomové pumy. Příčinou bylo zastřelení novináře Jána Kuciaka (27) a jeho partnerky. Způsob provedení a nálezy na místě činu naznačují, že šlo o objednanou popravu.
Kuciak byl investigativní novinář z Aktuality.sk, který v posledních měsících psal o korupci ve firmách napojených na stát. Na podzim mu vyhrožoval podnikatel M. K., napojený na vládní hnutí Smer. Kuciak to nahlásil na policii, ale koncem roku si na Facebooku povzdechl, že ani 44 dní od podání stížnosti nemá kauzu přidělenou konkrétní policista. Dva měsíce nato byl zavražděn.
Z reakcí slovenských politiků a veřejné sféry je patrné, že tentokrát slovenské elity odmítají akceptovat vpád mafie do veřejného života a celá záležitost bude vyšetřená. Na rozdíl od událostí z minulých let, kdy si mezi sebou vyřizovalo účty podsvětí a zůstaly za nimi desítky mrtvých.
Ze západu na východ
Jaká je situace v Česku? Můžeme se na to dívat optikou toho, jestli je sklenice s vodou poloplná, nebo poloprázdná. Když se díváme ze západu na východ, musíme konstatovat, že mafianizace veřejného života na Slovensku je mnohonásobně vyšší.
Čas od času sice přijede na sjezd české sociální demokracie premiér Robert Fico a všichni jsou okouzleni jeho dobře šitými obleky a razantním projevem. Ve skutečnosti za jeho vlády došlo k výraznému propojení státu a soukromých firem, jež tvoří zvláštní kartel, který mezi sebe nikoho nepustí. Výstižně tento model popisuje slovenský novinář Marek Vagovič v knize s příznačným podtitulem: Ako predal Fico krajinu oligarchom.
Česko se v tomto směru nemusí cítit nadřazené, protože na rozdíl od Slováků si toho největšího oligarchu (člověka spojujícího hospodářskou, politickou a mediální moc) zvolilo přímo do svého čela. Jestli zde slovenský model ve stylu omezené konkurence zapustí, nebo nezapustí kořeny, o to se v Česku teprve povede politický zápas.
Z východu na západ
Pokud se ovšem na českou situaci díváme z východu na západ, kde z našeho pohledu leží Německo, musíme říct, že česká veřejná sféra je rovněž prolezlá podivnými lidmi. Pravda, není to zrovna podsvětí, ale něco, co by se dalo nazvat polosvět.
Mezi praktiky klasického podsvětí patřilo vydírání, zastrašování a zabíjení politických konkurentů, spojené se jmény jako Krejčíř, Mrázek a Pitr.
První jmenovaný byl „vyemigrován“, jak by se dal označit jeho odchod do Jihoafrické republiky. Druhý byl zastřelen, přičemž jeho vražda vyhovovala jak zájmům státu, tak lidem z okolí Andreje Babiše, jak popisuje ve své knize Boss Babiš novinář Jaroslav Kmenta.
Třetí z volné party, Pitr, několik let seděl ve vězení a dnes se rozhodl zaplout do měšťanských salónů, stal se obchodním partnerem bývalých Babišových firem, a dokonce si koupil malé rádio. Skutečné české a moravské podsvětí bylo následně bezpečnostními složkami zatlačeno mimo veřejnou sféru.
Polosvět
V České republice však existoval mimořádně silný jiný fenomén, který vedl k rozbití systému tradičních politických stran – polosvět těch, co se nazývali politickými podnikateli. Základní metodou jejich práce bylo přisátí na stát a hledání výhod od těch, kdo měli informace, tedy vliv, což zpětně přineslo peníze.
Jména jako Janoušek, Hrdlička, Rittig, ale také Sekyra vyvolala naštěstí takový odpor veřejnosti, že to vedlo k protikorupční vlně. Ta zase naneštěstí přivedla k moci lidi, kteří nás svými střety zájmů a ignorováním zákonů zatlačili víc na Východ než v éře lidí z polosvěta.
U Holubů
Mafianizace veřejného života nemá jen vnitřní, ale i zahraniční podněty. Když v roce 1993 česká policie udělala bombastický zátah na ruskou mafii v pražské restauraci U Holubů, pohoršovala se většina novinářů nad tím, že akce neměla skutečné výsledky.
Měla však odstrašující účinek. Dnešní terminologií, byla to skvělá public relations akce svého druhu, jež vyslala ruskojazyčnému světu mafií jednoznačné poselství: nejste tady vítáni. I drsné prostředky ze strany bezpečnostních složek státu jsou k takovým věcem čas od času nutné, protože jenom stát má monopol na organizované násilí. Když ho používá proti mafiím, je to v pořádku. Když je zaměří na část občanstva, která nesouhlasí s vládnoucí skupinou, jako v době komunistického převratu v únoru 1948, je to počátek konce svobod.
P. S.:
Slovenský novinář a jeho přítelkyně byli zavražděni, což je tragédie sama o sobě. Daleko větší bude, když tenhle smutný příběh nebude mít své rozuzlení.
