Inaugurační projev Miloše Zemana: Bakala, Kožený, DSSS, novináři. Nu, už by spatra mluvit neměl
V projevu prezidenta při inauguraci nebylo nic důležitého, nic inspirativního, nic hezkého, nic výstižného, nic srdečného, nic originálního, nic usmiřujícího a nic, co by dalo sebemenší naději, že to s ním na Hradě bude aspoň o trochu lepší. Jediná hlubší myšlenka zazněla až na závěr, jenže to už mluvil předseda sněmovny Vondráček.
Možná to byla náhoda, ale hned na začátku přivítal prezident Zeman jednotlivě všechny důležité hosty zvlášť či po skupinách. Jediného z nich, sedícího v první řadě, vynechal. Byl jím Pavel Rychetský, předseda ústavního soudu.
Rychetský v poslední době několikrát vyjádřil obavu o prezidentovo okolí („kohorta panošů, která funguje na Hradě“) a na rozdíl od roku 2013 prezidentovi po zvolení jen popřál a nepozval ho na soud. Tak ho Zeman prostě vyškrtl.
Vůbec se zdálo, že Zeman je ještě „stejnější“ než dosud. Byl to projev, jako by bylo teprve před volbami. Nejdříve vyjmenovával, co všechno dělal: jmenoval ústavní soudce, bankovní radu ČNB, setkával se s občany (účast byla hojná, diskuze zajímavá), každoročně o státním svátku 28. října vyznamenával osobnosti a tak podobně. Občas zabrousil víc – měl třeba potřebu se vysmát lidem, kteří zapochybovali o výběru vyznamenaných. „Kritiky jsou většinou ti, kteří by vyznamenání sami nedostali, protože by pro ně nebyl žádný důvod.“
A co dál? Setkával se s ministry, dělal ekonomickou diplomacii, podporoval EET, kontrolní hlášení nebo majetkové přiznání.
Zemanův projev byl celý, svými tématy, strukturou, formou, k okamžiku naprosto nevhodný. Někdy ale jako by z role vypadl úplně. Bůhví proč z ničeho nic začal vysvětlovat (poučoval), jaký je rozdíl mezi fašismem a nacismem. Neuvěřitelně dlouho mluvil o Dělnické straně sociální spravedlnosti a její spolupráci s Kotlebovou stranou na Slovensku.
Někdy to vypadalo, jako by se přenesl v čase. Prohlásil, že je tu jedna velká skvrna, a tou je Zdeněk Bakala. Jasně, jeho způsob „podnikání“ není rozhodně hoden následování, ale co Bakala dělá v inauguračním projevu? No a pak následovalo „tunelování“, a dokonce vytáhl i Viktora Koženého.
Po myšlenkovém návratu z 90. let se tradičně opřel do novinářů. Nejdříve do Economie, která Bakalovi patří, pak do novinářů, kteří v této skupině pracují. „Podle mého názoru novinář, který bere peníze tímto způsobem, by neměl mít naši úctu a neměli bychom ho brát vážně.“ A pak se pustil do České televize, která se dle jakési studie kloní k TOP 09.
V tu chvíli bylo vidět, že ze sálu odchází Miroslava Němcová a následují ji další.
Když už to vypadalo, že Zeman vysloví myšlenku (poukázal na to, že lidé často žijí zapouzdření ve svém přesvědčení a nejsou ochotni se otevřít diskuzi), ukázalo se, že tím myslí novináře, kteří o něm psali nehezky.
A když už na nikoho konkrétního neútočil, tak to byla nuda, která ani nedávala valného smyslu – například hraběcí rady o tom, jak by měli podnikatelé podnikat a jak by se zaměstnanci měli podílet na zisku. Dejme tomu, ale to je snad jejich věc, co to dělá v inauguračním projevu? Chce to snad prezident vynucovat?
Co se týče formy projevu, je na čase, aby Zeman, známý tím, že pronáší projevy spatra, přestal být líný a začal si projevy připravovat dopředu. Co ale dělat s obsahem, to opravdu nevím.
