Ekonom Vladimír Pikora: Katalánsko a Tibet - každému jiným metrem
Starší manželský pár leží v posteli, když žena povídá muži: „Táto, já nemůžu spát.“ Muž odpoví: „Se divíš? Zlo nikdy nespí!“ Tak asi takhle to vidí mnozí čeští aktivisté, kteří minulý týden vyvěsili na školách a úřadech tibetské vlajky, aby podpořili Tibet. Čínské zlo pro ně nikdy nespí.
Podporovat lidská práva je bezpochyby nutné a měl by to dělat každý demokrat. Potud fajn. Ale zároveň si myslím, že bychom měli měřit všem stejným metrem. Podporovat Tibet je populární. Možná by šlo mluvit přímo o módě. Dalajlama je pro mnohé něčím jako vzorem pravdy a lásky. O podpoře Tibetu a o jeho situaci jsme slyšeli mnoho.
Naopak nějak nápadně málo se mluví o situaci v Katalánsku. A přitom mezi oběma zeměmi je mnoho paralel. Jistě, Katalánsko zažilo nesrovnatelně menší násilí. Ale přesto: Pamatujete si na říjnový krvavý zásah proti prostým Kataláncům? Žádali jediné. Chtěli svobodu a nezávislost na Španělsku. To je přesně to, co Čína Tibetu upírá, byť ještě mnohem razantnějšími prostředky. Ačkoliv tedy mnozí tvrdí, že Katalánsko nelze s Tibetem srovnávat kvůli odlišné kultuře a odlišné míře násilí, to klíčové je stále stejné: Jde o svobodu a nezávislost.
Katalánci uspořádali referendum, které jasně dopadlo ve prospěch oddělení Katalánska od Španělska. Madrid ale pohrozil armádou s tím, že se země dělit nebude. Dopadlo to tak, že katalánský premiér musel ze země utéct, aby nebyl zatčen za to, že chtěl naplnit vůli lidu, již Katalánci vyjádřili v Madridem zakázaném referendu.
Proč tedy čeští aktivisté nevyvěsili vedle vlajky Tibetu i vlajky Katalánska? Protože to není móda? Protože za tibetskou vlajku je nikdo neklepne přes prsty, zatímco za katalánskou by mohl? Nebo proto, že ať udělá Čína cokoliv, vždycky to přece musí být fujky-fujky, zatímco Evropané se prostě nemýlí, nedělají chyby a chovají se vždy demokraticky?
Sedm set třicet šest radnic a 109 škol tibetskou vlajku vyvěsilo. Mám tomu rozumět tak, že mají málo vlastní práce, když přebírají práci ministerstvu zahraničí ČR? To ono má tuto agendu na starost. Radnice ani školy si kvůli tomu neplatíme.
Exministr kultury Daniel Herman před čínskou ambasádou tento měsíc pronesl: „Svoboda a lidská práva jsou nedělitelné. Všude na světě platí pro každého anebo neplatí. Nemám nic proti Číně, ale mám velký problém s tím, že se porušují lidská práva, že se lidem odebírá právo na svobodu slova, a to nemůžeme mlčet.“ Ale jo, to bych i podepsal. Skoro bych řekl, že s tím asi souhlasí každý. No a právě proto by měli lidé vyvěsit… když už, tak tedy také vlajky Katalánska!
O Číně si můžeme myslet různé věci a můžeme na ni mít různé názory. Ale asi se všichni shodneme, že Čínu změníme jen těžko. Je moc daleko, je moc velká, je nám moc kulturně i obchodně vzdálená. (Tím nechci říct, že nemáme na její přešlapy upozorňovat, ale sotva si můžeme dělat iluze, že to bude k něčemu.) To je rozdíl proti Španělsku. V rámci EU máme velký prostor na tlak na Španělsko, aby dalo Kataláncům svobodu. Je menší, je nám blíž geograficky i mentálně a před Lisabonskou smlouvou jsme hypoteticky měli v EU „stejnou“ sílu. Vyvěšovat katalánské vlajky proto dává mnohem větší smysl, protože se tím dá něco změnit. Minimálně se dá referendum opakovat a pak podle něj rozhodnout.
Jenomže to mnoho lidí nechce. Není to totiž problém jen Španělska. Pak by se také mohl ozvat sever Itálie, že se chce odtrhnout. A co třeba Vlámsko a odtržení od zbytku Belgie? Aby pak nakonec nechtěli svůj stát i Laponci!
Není to ovšem jen o tom, že košile – tedy Katalánsko – je bližší než tibetský kabát. Je to mnohem komplexnější. Bojím se, že Tibet vnímáme evropskýma očima. A tedy chybně. V Tibetu totiž nemá smysl mluvit o svobodě a lidských právech z evropského pohledu. Ta země jen vystřídala diktaturu teokratickou za diktaturu komunistickou. Myslet si, že před příchodem Číňanů to byla země pravdy a lásky, je nesmysl. Věci obvykle nejsou černobílé. A teokratická diktatura před příchodem Číňanů byla vpravdě krutovládou. Tvrzení, že příchod (jistě zlé) čínské diktatury byl snad nějakým drastickým zhoršením tibetské situace, je minimálně naivní.
Tak tedy když už chce být někdo aktivistou, měl by myslet i na další utlačované národy. Mohl by vyvěsit vlajku Ujgurů, Kurdů a dalších. Těch vlajek by bylo mnoho. Proč to nedělá? Myslím, že to je kombinace pokrytectví, stádnosti a nedostatečného přemýšlení.
Považuji se za člověka celkem svobodomyslného. A jako takový si myslím, že každý by si měl věšet takové vlajky, jaké si sám věšet chce. Ale má to háček. Měl by si je věšet doma. Nikoli na úřadech, které já platím z daní. Nikoliv na veřejných školách, jež platíme všichni.
Myslím, že by třeba bylo docela hezké, kdyby si lidé doma na státní svátek vyvěsili českou vlajku. Tu ovšem vidím u někoho doma jen výjimečně. Asi vlajka není pro aktivisty dost sexy.
