Na jaké adrese bydlí včela? Zveřejněný adresář úlů vyděsil včelaře, záměr navíc nebude úplně fungovat
Nejen evidence osobních údajů občanů, ale také evidence „osobních údajů“ včel – až tam zavedla paranoidní česká legislativa chovatele včel, kteří nyní protestují proti tomu, aby byly na internetu zveřejněny lokality, kde jsou umístěny včelí úly. Vzhledem k tomu, jak se někteří lidé v přírodě chovají, a vzhledem k již několika případům zničení úlů se včelařům člověk ani nediví.
Jenže současná situace je jen vyústěním již dříve přijatých zákonů, konkrétně zákona o rostlinolékařské péči, který ukládá zemědělcům povinnost informovat chovatele včel o tom, kdy a kde budou chemicky ošetřovat pěstované rostliny, což požadovali sami včelaři.
Zemědělec tak fakticky musí vědět, kde se včely vyskytují, aby jim neublížil. Problém je především u mobilních úlů, které ale nelze vtěsnat do pojmů „ulice a číslo popisné“. V takových případech lze těžko včely ve správnou dobu „zavřít“, neboť jednotlivá stanoviště jsou často daleko od sebe, takže včelař potřebuje určitý čas, aby je objel, a mezitím může zemědělec změnit, třeba kvůli počasí, časový plán na ošetřování porostů.
Nestačí normální komunikace?
Pokud by přitom zemědělec informační povinnost zanedbal, hrozí mu nemalé sankce – díky návrhu lidoveckého poslance Petra Kudely až 6 000 000 korun. Což je mimochodem jeden z mnoha příkladů, jak lidovci „pomáhají“ zemědělcům – původně navrhované pokuty byly několikanásobně nižší. Mimochodem – kdyby se v naší zemi tolik nepomáhalo dotačně podnikům, které obhospodařují na velkých plochách mnoho katastrů půdy a v některých případech (a nejde jen o AGROFERT) působí v zásadě plošně na území celého státu, jisté řešení by tu bylo. Totiž poskytovat osobní údaje včelařů i včel pouze lokálním zemědělcům, čímž by se vyloučilo, nebo alespoň podstatně snížilo riziko lokalizace úlů a včelařů pro neznámé příchozí z jiné části země.
Na druhou stranu, lokální zemědělec i lokální včelař se mezi sebou obvykle znají a ke vzájemné informovanosti tak potřebují spíše než zákony a evidence normální vzájemnou komunikaci.
Adresář modrásků
Podstatné ale je, že včelám je celkem jedno, co bude který zemědělec dělat na poli, a v případě statických, tedy nepřemístitelných úlů nezmění svou trasu letu tak, jak si to představuje úředník.
Další podstatnou skutečností je, že včely sice zákonem a sankcemi chráníme, ale jiní a často důležitější opylovači a organismy pohybující se v území, kde zemědělec ošetřuje své porosty, nikoho naprosto nezajímají. I když kdo ví? Dnes máme adresář včelařů a včel, zítra to může být třeba adresář modrásků – ti jsou ještě více ohrožení než včely. Hmyz přece proti GDPR (sporné a administrativně náročné nařízení EU o ochraně osobních údajů – pozn. red.) zatím oficiálně neprotestuje.
Autor je agrární analytik
