Turecko je dnes pro Evropu větší hrozbou než Rusko. Za radikalizaci režimu můžou i EU a USA
Vývoj kolem turecké invaze do Sýrie potvrzuje zásadní změnu v geopolitické situaci v oblasti nejen Blízkého východu, ale i v Evropě. Byť evropské politické elity definují jako hlavní hrozbu pro Evropu Rusko, reálně je mnohem větší hrozbou stále agresivnější a nevyzpytatelnější Turecko, které porušuje chartu OSN a využívá svého členství v NATO k vojenským útokům na své skutečné i domnělé nepřátele.
Podívejme se na několik důvodů, proč je Turecko pro Evropu mnohem větší problém než Rusko. Prvním důvodem je fakt, že Turecko zneužívá svého postavení v problému masové migrace, kdy je Tureckem masa migrantů a uprchlíků zadržována či „vypouštěna“ podle potřeby vytvoření nátlaku na Evropskou unii. Turecku to přináší miliardy eur pro podpoření své upadající ekonomiky, které evropské vlády Turecku platí za to, že zadržuje masu migrantů na svém území, a ti tak do Evropy přicházejí v mnohem menším počtu než dříve.
Druhým faktem je skutečnost, že Turecko využilo liberální přistěhovalecké politiky evropských zemí k tomu, aby se miliony jeho obyvatel přestěhovaly do mnoha evropských zemí, kde dnes vytvářejí silné komunity s volebním právem, a jsou tak pátou kolonou tureckého režimu s právem ovlivňovat evropskou politiku; i značná část potomků těchto migrantů je přitom víc věrná Turecku než zemím, v nichž se narodili. Evropské země tak čelí problémům jako kdysi Československá republika v případě sudetských Němců.
Turecko jako ochránce muslimů
Třetím problémem je snaha tureckého režimu prezentovat se nejen jako ochránce Turků v Evropě, ale celkově jako ochránce muslimů v Evropě. Toto chování tureckého režimu mu dává šanci skrze desítky milionů muslimů žijících v Evropě ještě více ovlivňovat evropskou politiku. Netřeba dodávat, že takovéto „nástroje“ Rusko nemá, a proto je mnohem menší hrozbou než Turecko. Naopak chyby evropských politiků v předchozích desetiletích umožnily Turecku vytvořit si mezi evropskými muslimy síť mešit a islámských kazatelů, kteří jsou přímo řízeni z Turecka nebo tureckými emisary.
Z vývoje v poslední době se zdá, že na rozdíl od EU a USA dokáže Rusko s Tureckem vycházet a využívat ho ve svůj prospěch. Ať již jde o situaci kolem Sýrie či celkové využití Turecka jako trojského koně na oslabení Evropy a NATO.
Se syrskými povstalci proti Kurdům
Například v otázce turecké invaze do oblasti Afrinu je dle komentáře Davida Ignatiuse v The Washington Post zřejmé, že turecký útok je dopředu dojednán s Ruskem, které z oblasti odvolalo své vojáky, a Turecko k němu použilo povstalce původně vycvičené USA pro boj proti Asadovi. Ti teď místo toho s tureckou podporou vyvražďují dalšího amerického spojence – Kurdy. Netřeba dodávat, že Turecko využívá v boji proti Kurdům i islámské extremisty, tedy ty, jichž se tolik bojí Evropa a USA.
Na současném stavu v Turecku mají velký podíl USA a EU a nesou odpovědnost za konec demokracie v této zemi, který ukazuje na velký problém s pojetím demokracie, lidských práv a s budoucím vývojem v Evropě a islámském světě. Kdyby USA tlačily na Turecko kvůli dodržování suverenity Kypru, který Turecko již od roku 1974 částečně prakticky okupuje, tak jako Rusko část Ukrajiny; kdyby EU netlačilo na omezení moci turecké armády, která byla strážkyní sekulárních a demokratických tradic v Turecku, tak by dnes v Ankaře nebyl u moci režim, kterého se dnes okolní státy bojí stejně jako se naši dědové báli nacistického režimu.
