Babiš v zahraniční politice Zemanovi pořádně zatápí. Může to narušit jejich mocenský pakt?
Ať se Miloš Zeman a šéf diplomacie Martin Stropnický snaží sebevíc, už půl roku ovládá českou zahraniční politiku Andrej Babiš. Ten vyjednává s vůdci EU o brexitu a migraci, setkává se s různými politiky jako na běžícím pásu, nechal svým ministrem vyhostit pracovníky ruské ambasády a vláda také vydala do USA ruského hackera Nikulina, přestože Pražský hrad jej chtěl poslat do Moskvy. Babiš je také kritický k investicím z Číny. Může to všechno narušit jeho mocenský pakt se Zemanem?
Není jistě náhoda, že premiér Babiš se tento týden hned třikrát sešel s Paulem Ryanem, předsedou Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu, třetím mužem v politické hierarchii USA. Přijal ho ve Strakově akademii, byl na jeho projevu v Poslanecké sněmovně a povečeřel s ním v rezidenci amerického velvyslance. Zeman se naopak s Ryanem vůbec nesešel, což se ukazuje jako strategická chyba. Babiš si tím vším možná otevírá dveře do Bílého domu, které Donald Trump před Zemanem naopak pořád zavírá.
Přestože je Andrej Babiš trestně stíhaný, přestože jeho vláda zatím nemá důvěru, přestože má na krku kauzu Čapí hnízdo a v minulých letech byl v mnoha věcech ve střetu zájmů, jeho zahraniční politika daleko více sleduje české národní zájmy, než bychom mohli předtím předpokládat. Na rozdíl od Zemana, který stále, a v poslední době ne moc úspěšně, hraje ruskou a čínskou kartu.
Předseda vlády například odmítá přistoupit na požadavek Tomia Okamury, aby se mohlo v referendu hlasovat o vystoupení z Evropské unie a komunistický evergreen, který kopíruje to samé v případě NATO. Jistě, firmy Andreje Babiše mají i své byznysové zájmy v EU, ale jeho politika se dá v tomto směru označit za proevropskou. A současně pročeskou, pokud jde třeba o odmítání přijímání migrantů podle nesmyslných kvót.
Když se podíváme na stránky Úřadu vlády ČR a na stránky Miloše Zemana, je za posledního půl roku vidět znatelný rozdíl v tom, co v zahraniční politice dělá premiér a co prezident. Zatímco ten druhý spíše rozesílá pouze blahopřejné telegramy ke zvolení některých svých kolegů a neúspěšně zastírá ekonomické a personální problémy jím protežované čínské společnosti CEFC, tak ten první má každý týden i několik aktivit, které souvisí s diplomacií.
Babiš má, a na to se nedá v případě zahraniční politiky nikdy zapomínat, oproti Zemanovi velkou výhodu, pokud jde o fyzickou kondici. Prezident nemůže z důvodu pohybového omezení některé věci absolvovat a jeho program musí bude v tomto směru vždy omezovaný. To je realita, která se nezmění. Premiér naopak někdy vypadá, jak se lidově říká, že na něčem „frčí“.
Co všechno to pro Českou republiku může znamenat?
Pokud bude Andrej Babiš skutečně vládnout celé čtyřleté funkční období (předčasné volby totiž ještě pořád nelze vyloučit), bude Miloš Zeman v zahraniční politice zatlačen do pozadí, což je jen dobře. Navíc mu nenahrává velmi agresivní politika Ruska i to, že čínské investice se do Česka zjevně nepohrnou v takovém množství, jak hlava státu nesprávně předpovídala. Zeman také není nijak oblíbený u mnoha evropských politiků.
Jak se věci mají, uvidíme podle všeho i v květnu při návštěvě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Ten má do České republiky přijet na pozvání Miloše Zemana. Babiš, který umí velmi dobře francouzsky a s Macronem se zná, ale zcela jistě „zařídí“, aby byl u toho hodně vidět právě on.
Problémem pro Zemana je, že v případě zahraniční politiky s tím moc nezmůže. Zůstane několik let na vedlejší koleji. Otázkou proto je, zda to postupně naruší jeho mocenský pakt s Babišem.
