Rusko se v dohledné době nezmění a čelit mu jen posilováním armády nestačí
Rusko se chová, jako by si mohlo dovolit všechno. Přitom je to vlastně rozvojová země, která je zajímavá především tím, že má jaderné zbraně. Svou konvenční sílu si sotva může dovolit použít jinde, než ve svém bezprostředním okolí a ruská ropa svět zajímá stále méně. Jak se k němu ale vyváženě chovat?
Rusko je velmoc, ale taková spíš chromá velmoc. Dalo by se říci, že je to hybridní velmoc, kde je mix všeho možného a podle toho se také komentáře liší. Na jednu stranu je to „geopolitická hrozba číslo jedna“, na tu druhou je to stát, jehož HDP na obyvatele se rovná HDP Portugalska. To vedlo k představě, že je to sice protivník, ale zřejmě se brzy zhroutí pod tíhou svých ekonomických a demografických problémů, takže nestojí za velkou námahu se jím nějak moc zabývat.
V roce 2018, zvláště po znovuzvolení Vladimíra Putina prezidentem, je patrné, že nějaký „restart“ není v dohledu. Ten poslední pokus za prezidenta Obamy se jaksi nevyvedl a Rusko odmítá nějaké partnerství, které by odpovídalo americkým představám. Konkrétně jde samozřejmě o dodržování západních norem chování. Kreml místo toho anektoval Krym a šance přimět Moskvu ke změně chování doma a vůči zahraničí je v poslední době nejnižší, jaká kdy byla. Po pokusu o otrávení agenta Skripala Západ reagoval rutinními sankcemi, které mají Rusko odradit od dalších podobných kroků.
Jenže to všechno nebude stačit. Rusko-americký analytik Nikolas K. Gvosdev v posledních dnech vyjádřil v The National Interest názor, že Spojené státy musí v rámci strategie pro lepší odrazení a potlačování Ruska zvážit zvýšení výdajů napříč širokým spektrem a to nejen pokud jde o vojenskou obranu, ale také pokud jde oblasti, které po skončení studené války dost upadly, jako je například informovanost a diplomacie. Musí oživit vztahy s klíčovými spojenci, jako je Německo a Jižní Korea a vyvarovat se toho, co je dráždí, třeba pokud jde o obchod. Jenže se do toho nikou nechce. Převládají iluze, že se v Rusku stane něco, co si nějaké rázné kroky nebude vynucovat.
Prezidentské volby vyhrál samozřejmě opět Vladimir Putin a nejvýraznější postava opozice Alexej Navalnyj k nim nebyl ani připuštěn. Ekonomicky na tom Rusko není dobře a ani nebude a do poloviny století se nečeká, že by se něco mohlo změnit k lepšímu. Spíše se čeká pozvolný úpadek, ekonomický i demografický. Ale v příštích několika letech si Rusko pořád zachová dostatek ekonomické a vojenské síly, aby zůstalo globálním hráčem.
Čekání na kolaps Ruska v roce 2050 nijak neřeší, co se má dělat v nejbližších letech. Také došlo k tomu, před čím někteří varovali, totiž sblížení mezi Ruskem a Čínou. Strategií čtyř desetiletí bylo snažit se, aby se tyto dva velké státy držely od sebe a spíše posilovaly vztahy s USA. Obě východní země samozřejmě soupeří o vliv ve stejné oblasti a Kreml se může bát vlivu Číny na východní Sibiři, ale to neznamená, že by Čína a Rusko nepoznaly výhody vzájemné spolupráce. Putin to ví a je pravděpodobné, že to bude vědět i jeho nástupce, ať už to bude kdokoli. Pokud vzejde ze stejné líhně.
Je otázka, co udělat. Oslabit vazbu Pekingu na Moskvu kompromisy ohledně čínských ambicí v Jihočínském moři? Povzbudit Teherán, aby zmenšil svou závislost na Moskvě? Překonat domácí odpor a oživit trans-atlantické obchodní vazby? Dotovat cenový rozdíl mezi ruským zemním plynem a americkým břidlicovým plynem, aby byli evropští spotřebitelé přesvědčeni, že se mají ohledně energetiky spolehnout i na jiné zdroje, než jsou ty ruské? Rozšiřovat NATO?
To jsou všechno důležité otázky a bohužel je to zatím Putin, kdo je aktivní a ostatní jsou za ním v závěsu a jen příležitostně reagují na jeho činy. Jak jsme se i u nás dočetli v lednu, ministr obrany USA James Mattis zveřejnil část dokumentu o nové obranné strategii země. Mluví se tam o tom, že jsou nutné zvýšené a trvalé investice do národní obrany.
„Není čas na uspokojení. Historie nám jasně ukazuje, že Amerika nemá přednostní právo na vítězství na bojišti,“ řekl Mattis. Snaha Číňanů a Rusů modernizovat armádu může podkopávat silné stránky americké armády. „Ta je stále silná, naše konkurenční výhoda se ale zhoršila ve všech oblastech boje. Ve vzduchu, na zemi, na moři, ve vesmíru i v kyberprostoru. A oslabování pokračuje,“ tvrdí ministr Mattis.
Moskva se ohradila ústy ministra Lavrova, že prý Spojené státy podkopávají důvěru v mezinárodní právo. Od představitele Kremlu to skutečně sedí. Posilování armády ale zřejmě nebude stačit, protože Rusko i Čína se snaží expandovat na mnoha frontách.
