Bohumil Pečinka: Nekonečné dilema sociální demokracie - za stranu, nebo za stát?
Jsou okamžiky, kdy zájmy státu musejí převážit nad zájmy strany. Tak to sociální demokracie udělala po první světové válce, když prvorepublikovou demokracii ohrožoval radikalismus komunistů. Sociální demokraté v meziválečném období politicky i morálně obstáli (na rozdíl od let 1945 až 1948) a významně se zasloužili o stát.
Stát, nebo strana? Tohle dilema měli sociální demokraté řešit i na svém sobotním sjezdu. Už více než šest měsíců si prezident a premiér v demisi hrají se státem a taktizují podle svých mocenských zájmů. Výsledkem je, že stále nemáme vládu s důvěrou.
Miloš Zeman oddaloval vytvoření většinové vlády, aby měl vyděračský potenciál před prezidentskou volbou. Andrej Babiš zase rozehrál složitou partii, na jejímž konci chce vládnout sám, případně jít do předčasných voleb. K tomu stůj co stůj potřebuje legendu, že nešlo vytvořit vládu s ČSSD.
V téhle složité vnitropolitické situaci se sociální demokracie začíná štěpit na dvě skupiny. Na ty, kteří vládli s Babišem v minulosti (sobotkovci), a na ty, kteří chtějí vládnout s Babišem v budoucnu (haškovci).
První ani druzí však nemají dostatek síly a odvahy, aby svůj názor bytelně obhájili, a proto chtěli svalit konečné rozhodnutí na členy strany. Právě ti mají začátkem května v referendu určit, kudy má ČSSD jít dál.
Politicky zralé by ale bylo podívat se, jaké karty jsou na stole, a pokusit se s nimi něco uhrát. V případě ČSSD je to „zadržování Babiše“. To znamená pokusit se získat alespoň trochu vlivné posty (ministr vnitra je základ) a garantovat české veřejnosti, že polistopadový vývoj zůstane zachován. Namísto toho ale bude referendum jako zamaskovaný střet dvou proudů v ČSSD.
Už nyní, chvíli před sjezdem, jsme svědky českého moralismu, který si libuje v představě, že čím hlouběji česká demokracie s Babišem padne, tím důslednější očistný proces nastane později. To možná platí v dlouhodobém horizontu, ale politika se odehrává v rozměru jednoho lidského života. Není vyloučeno, že dnešních špiček ČSSD se jejich děti zeptají: Co jste jako politici dělali, když v zemi sílily autoritářské trendy a docházelo k pronásledování podnikatelů a novinářů?
Je to paradox: ti, kteří s Babišem vládli a legitimizovali jeho střety zájmů, dnes vytvářejí uvnitř ČSSD koalici proti vládě s ANO. A ti, kdo je tehdy kritizovali, si myslí, že za všechno mohl Sobotka a že Babiše lze omezit.
Snad se na sobotním sjezdu objeví odvážný politik, který řekne: Jako před sto lety i dnes se hraje o charakter státu. Zapomeňme na spory a pokusme se alespoň na omezenou dobu „zadržovat Babiše“ a přitom prosadit něco ze svého programu. I kdybychom totiž vládu s ním odmítli, mohou přijít předčasné volby a naše pozice bude ještě horší. Variant vládního angažmá je mnoho, politická odpovědnost jen jedna.
