Orbán směřuje k volebnímu hattricku, o ústavní většinu ale nejde. Fakta a mýty maďarských voleb
Už tuto neděli maďarští voliči rozhodnou o tom, zda „zlý muž“ evropské pravice a jejich dosavadní premiér Viktor Orbán zvítězí i potřetí za sebou a udrží se i nadále v čele vlády. Vše zatím nasvědčuje tomu, že lídr národně-konzervativní strany FiDeSz bude znovu premiérem. Opozice však v posledních dnech finišuje a dělá vše, aby další funkční období pro Orbána překazila.
Strana Viktora Orbána, kterého liberální a levicoví komentátoři líčí jako téměř diktátora nebo minimálně autoritáře, se podle předvolebních průzkumů těší na evropské poměry až neuvěřitelně vysoké podpoře.
Po osmi letech v čele vlády chce Orbánovu stranu podle různých březnových průzkumů volit mezi 41 a 54 procenty voličů. Průměr průzkumů za posledních 30 dnů FiDeSzu, který kandiduje v alianci s malou křesťanskodemokratickou stranou KDNP, dává podporu přesvědčivých 49,7 procenta.
O ústavu nejde
Kolem maďarských voleb se v mnoha médiích dočteme hodně mýtů. Ten první říká, že Orbán a jeho strana FiDeSz nyní usiluje o obhájení ústavní většiny, protože potřebuje „zabetonovat“ zavedené změny.
Orbán a jeho vláda skutečně provedly podle vlastních slov konzervativní revoluci, která měla v Maďarsku ukončit postkomunistický politický režim a udělat tlustou čáru za pozůstatky půlstoletí vlády komunistů. V rámci této proměny Maďarska Orbán mimo jiné prosadil v roce 2012 úplně novou ústavu. K tomu opravdu potřeboval dvoutřetinovou ústavní většinu, kterou pak obhájil i v dosud posledních volbách.
Popravdě řečeno je mu už ale nyní ústavní většina vlastně k ničemu. Dokazuje to i vývoj v posledním funkčním období, kdy kvůli několika doplňovacím volbám Orbán ústavní většinu ztratil, ale jednoznačné vládnutí to nijak nenarušilo. Získat ústavní většinu by naopak potřebovala získat opozice, která by chtěla změny zavedené Orbánem do značné míry zvrátit. Jenže rozdrobené opoziční strany nemohou o podobném výsledku snad ani snít. V reálu se tak bude v neděli hrát jen o to, zda Orbánova strana bude mít jakoukoli většinu v parlamentu, aby mohla dál vládnout sama.
Volební systém nerozhodne
Další oblíbený mýtus o maďarských volbách říká, že je Orbán vyhrává pouze díky účelové změně volebního zákona. Ani to ale není přesné. Orbánova vláda skutečně provedla změnu volebního zákona, když například zmenšila počet poslanců, ale ponechala v platnosti základ smíšeného volebního systému. Díky němu se část poslanců volí většinově a druhá část poměrně a každý Maďar má dva hlasy.
Orbán zvětšil podíl většinově vybíraných poslanců, což mu nahrává. Výhodné to pro něj ovšem není ani tak kvůli samotným pravidlům, ale kvůli situaci na maďarské politické scéně, kde se jeho FiDeSz dlouhodobě těší podpoře nad 40 procent voličů, a naopak opozice je naprosto rozdrobená. Postkomunističtí socialisté se rozpadli do tří formací a, když k nim přidáme podobně laděné zelené, drží levice zhruba jen čtvrtinu hlasů.
Zhrzený přítel
Zbylou čtvrtinu pak průzkumy dávají krajně pravicovému hnutí Jobbik, které je napravo od vládní strany a skončí ve volbách velmi pravděpodobně druhé. Orbánův FiDeSz se vždy ostře vyslovoval proti migraci do země, ale proti hnutí Jobbik je stále i v tomto postoji umírněnou formací.
Jobbik začínal jako strana, jejíž členové pochodovali po náměstích v uniformách a někteří z nich dokonce veřejně útočili na Romy. Přesto ale nyní zůstává Jobbik největším soupeřem Orbána ve volbách. Jedním z důvodů tohoto stavu je i fakt, že se za něj postavil významný podnikatel Lajos Simicska.
Simicska je Orbánův přítel z mládí, s premiérem se ale nedávno po dlouhé spolupráci rozešel ve zlém, což má svůj význam, protože Simicska je majitelem řady důležitých maďarských médií. Ta teď podporují Jobbik, který se snaží v kampani vystupovat s více umírněnou tváří. Prezentuje se jako běžná konzervativní lidová strana, která kritizuje „korupční liberály“ premiéra Orbána a zemi například oblepila billboardy s nápisem „Zatímco vy pracujete, oni kradou.“
I pod vlivem Simicky nyní krajní pravice jedná o volební opoziční spolupráci, podle níž by si vzájemně odstupovali opoziční kandidáti, aby v jednomandátových většinových obvodech měl FiDeSz ideálně jen jednoho opozičního rivala. K určité dohodě nakonec došlo na levici, ale s Jobbikem se dospělo pouze k jeho deklaraci, že krajní pravice po volbách vylučuje vládní spolupráci s Orbánem.
Jobbik ale nechce vládnout ani s levicí, takže maximum, o co teď rozdrobené a názorově naprosto nesourodé opozici jde, je dosáhnout výsledku, kdy Orbán nebude mít v parlamentu sám většinu. Určitou marnost opozice ovšem podtrhuje i to, že se v průzkumech s několika procenty hlasů objevuje i recesistická Maďarská strana dvouocasého psa (MKKP), která premiéra kritizuje jenom satirickými vtipy.
