Trump se už sešel s většinou vůdců zemí EU a NATO, Zeman zůstává mimo
Donald Trump se tento týden sešel ve Washingtonu s prezidenty Estonska, Litvy a Lotyšska a tím se ještě jasněji ukazuje, že Miloš Zeman bude zcela jistě jednou z posledních hlav států Evropské unie a NATO, s kterou se americký prezident sejde. Pokud vůbec někdy k individuální schůzce dojde. Přitom prezident České republiky byl naposledy v Bílém domě přijat v roce 2005. Svědčí to o určitém napětí ve vztazích s nejsilnějším spojencem, i když verbální projevy politiků prezentují vše jinak.
Summit USA- Pobaltí, který se v minulých dnech ve Washingtonu věnoval především bezpečnostním otázkám kvůli agresivní politice Ruska, naznačil, jak kterého evropského politika berou v Americe vážně. Prezidentky Estonska (Kersti Kaljulaidová), Litvy (Dalia Grybauskaitėová) a prezidenta Lotyšska (Raimonds Vējonis), přestože se jedná o malé země, vážně berou. Stejně jako většinu ostatních evropských lídrů.
Britská premiérka Theresa Mayová byla loni vůbec prvním zahraničním hostem, kterého Trump přijal v Bílém domě. Už týden po svém nástupu do funkce. Mělo to dokumentovat tradiční a zvláštní spojenectví těchto dvou zemí.
Pro francouzského prezidenta Emmanuela Macrona je přichystána na konec dubna velkolepá státní návštěva Spojených států, kterou mu bude oplaceno pompézní přijetí Trumpa a jeho manželky v Paříži v minulém roce.
Ale amerických prezident přijal v Bílém domě třeba i rumunskou hlavu státu Klause Iohannise, protože tyto dvě země mají silné vojenské partnerství. Švédský premiér Stefan Löfven nabídl při schůzce Trumpovi pomoc se zprostředkováním při vyjednávání se Severní Koreou. Norská předsedkyně vlády Erna Solbergová zase posvětila další miliardové nákupy amerických zbraní a letadel. Tak bychom mohli pokračovat dál.
Otázkou proto je, o čem by vlastně schůzka Trump-Zeman byla. Jenom o tom, že se politici vzájemně poplácají po ramenou a řeknou, že jsme spojenci? A k tomu by Miloš Zeman prohodil pár bonmotů, jak to udělal teď na Slovensku a všude jinde? To nestačí. Jak se říká při vyšetřování zločinu, chybí tomu motiv.
Navíc Česká republika někdy nevyužívá ani možnosti, které se pro jednání s Trumpem občas nabízejí. Loni v červenci se uskutečnil v rámci návštěvy amerického prezidenta v Polsku i summit Iniciativy Trojmoří, která zahrnuje 12 států východní a střední evropy, kromě jiného i Česko. Bylo zde 10 prezidentů, chyběli pouze nejvyšší představitelé z Prahy a Vídně. Chorvatská prezidentka Kolinda Grabar-Kitarovićová se setkala separátně s americkým prezidentem právě zde. Nás zastupoval Jan Hamáček, tehdejší předseda Poslanecké sněmovny. Což byl od Čechů naprosto nesmyslný tah a takových si diplomacie vždy všímá. Tím nemyslím nic proti samotné osobě Hamáčka, ale že do Varšavy měl jet prezident Zeman či alespoň tehdejší premiér Sobotka.
Déle než čeští prezidenti mají vystavěný „plot“ v Bílém domě z EU už jen prezidenti Kypru. Ti čekají na oficiální schůzku od roku 1996. Jenže to souvisí s rozděleným tohoto ostrova a tím, že Amerika považuje za silnějšího a vlivnějšího spojence Turecko (než Řecko), které okupuje severní část Kypru.
Někteří lidé a komentátoři, kteří podporují Miloše Zeman, v souvislosti s jeho „neschůzkou“ (abychom použili klausovský termín jeho předchůdce) s Donaldem Trumpem zpochybňují naše spojenství s Amerikou a situaci bagatelizují a relativizují. To skutečně chceme? Chceme být kůlem v plotě? To by vzhledem k naší síle, vlivu a schopnostem, dopadlo velmi špatně.
