Více než sedmdesát procent Čechů nyní nechce přijmout euro. Je to rozumné, či nikoliv?
Jednou z klíčových otázek je, zda přijmout, či nepřijmout euro a popřípadě kdy tak učinit.Naši stálí čtenáři si vzpomenou, že dne 28. 3. 2018 jsme se zde v článku Je nutné se nechat tlačit eurohujery ke zdi? Euro přijmout nemusíme věnovali tématu, zda skutečně musíme z právního hlediska přijmout euro, jestli jsme se k tomu opravdu zavázali.
Článek vyvolal relativně velkou odezvu, proto se v dnešním textu budeme zaobírat jádrem europudla, tedy jestli by jeho případné přijetí pro Česko bylo opravdu výhodné, či nikoliv. Opakujeme, euro přijmout nemusíme, je to plně v naší gesci, resp. na rozhodnutí námi zvolených zástupců – viz citovaný článek z Reflexu.cz ze dne 28. 3. 2018.
In media res – hlavní problém u okamžitého přijetí eura nutno vidět v dnešním směnném (či jak by asi glosoval ekonomický humorista střihu Johna Birda: „směšném“) kurzu cca 25,50 za euro! Kterak známo, při vstupu do eurozóny započne přepočet de facto všeho důležitého. Jak si povšimli mj. i přední čeští odboráři a mnozí politici, u českých (relativně podhodnocených) mezd a platů je to hodně, ale opravdu hodně zřejmé.
Bylo spočteno, že kupříkladu při kurzu 27 korun za euro by průměrná mzda na základě údajů ze 4. čtvrtletí 2017 byla 1172 eur, nicméně při kurzu 21,6 koruny za euro by to už bylo 1465 eur. A logicky při kurzu např. 19 nebo 18 korun za euro by to pro české pracovníky a pracovnice vycházelo ještě lépe. Samozřejmě nikde není zaručeno, že kurz koruny bude na sto procent posilovat, nicméně dá se to relevantně dle analytiků očekávat. Nota bene mimo smrti nemáte na světě zaručeno nic, už ani ten Jarda Jágr nehraje jako kdysi.
Avšak vážněji, již jenom z tohoto pohledu je dobré s přijetím eura rozvážně posečkat, to ostatně (nepřímo) doporučuje i Česká národní banka, která řekla jasně: Vládo (v demisi), nestanovovat cílové datum vstupu do eurozóny, to autor předloženého komentáře pokládá za velice rozumné.
Dodejme, že toto není samozřejmě jediný vážný problém spojený s okamžitým přijetím eura. Někteří euronadšenější spoluobčané nechtějí slyšet, že s participací na euru je mj. spojena participace v tzv. EUROVALU (tedy v Evropském stabilizačním mechanismu). A též vstup do bankovní unie. Což jsou pro naši stále ještě relativně chudou zemi obrovské stamiliardové náklady, pro čtenáře libující si v číslech: pouze obligatorní účast v bankovní unii by nás přišla na zhruba 140 až 150 miliard korun, z toho 120 miliard by to stálo český bankovní sektor.
A proč chodit kolem horké kaše – vstupem do eurozóny a přijetím eura bychom přišli o relevantní možnost samostatné (!) měnové politiky.
Vím, někdo namítne satiricky: „…no a co má jako být? Tak jak to vedou z Prahy, stejně blbě to mohou vést z Bruselu či Berlína, horší to být přece nemůže..“ Ano, na věc se dá dívat různě, nicméně s odevzdáním samostatné měnové politiky bych opravdu nepospíchal.
Také nutno odmítnout oblíbené eurohujerské klišé – že bez eura nemůžeme spadat do jádra EU a budeme jaksi odstrčeni. Je snad Dánské či Švédské království někde na periferii Evropy, jelikož tam nemají euro? Nikoliv! Pro zajímavost uveďme, že Švédové odmítli splnit smluvní závazek přijmout euro na základě referenda a nikdo je z EU nevylučuje, ba naopak jde o velice váženého člena.
Debata o přijetí či nepřijetí eura je plně v pořádku a určitě by měla probíhat celospolečensky, tedy nejen na Náměstí Republiky, kde sídlí vážená ČNB, a v četných pražských ministerských budovách. Ačkoliv se rozhodně neřadím mezi příznivce Babišovy vlády v demisi, mám za to, že její aktuální neusilování o vstup do eurozóny, ostatně tak to stojí i v jejich programovém prohlášení, pokládám za rozumné a přijatelné.
I u přijetí eura platí okřídlené a věky prověřené: Festina lente – pospíchej pomalu.
