Propagandistická hra o Sýrii: Trump zaútočil i nezaútočil, Putin je uražený i neuražený
Svět se kvůli Sýrii neocitl na pokraji třetí světové války, jak někdy chmurně mudrují některá média. A nic se na tom nemění ani po nočních raketových útocích USA, Velké Británie a Francie na vybrané cíle syrského režimu diktátora Bašára al-Asada, kterého podporuje Rusko, Írán a libanonské teroristické hnutí Hizballáh. Poslední vývoj v Sýrii je především velkou propagandistickou hrou všech zúčastněných stran. Bohužel na jeho pozadí umírají další a další lidé.
Válka v Sýrii je už samotného počátku v roce 2011 hrou symbolů a střetů světových mocností a dalších států v regionu. Toho využil na nějakou dobu zločinný Islámský stát. Ten už byl poražen, ale problém vyřešen ani zdaleka není. Navíc dlouho ještě vyřešen nebude, protože se zde kříží zájmy mnoha zemí, stejně jako jsou v zásadním rozporu pohledy zúčastněných syrských stran na budoucí směřování země. Mohutně se proto válčí i na poli propagandy.
Noční raketové útoky na vybrané cíle v Sýrii (výzkumná střediska, letiště, vojenské základny) v odvetě za chemický útok na civilisty ve městě Dúmá, při kterém zemřely i děti, nebude mít na syrský režim vážnější dopady. Bylo to, což potvrdil i americký prezident Donald Trump, především varování. Navíc údery nebyly namířeny na ruské základny v Sýrii, a přestože to Spojené státy popírají, podle všeho předem informovaly Moskvu, co bude bombardováno. Ztráty jsou proto malé.
Rusko se naoko zlobí, prý se jedná o urážku Vladimira Putina a prý bylo porušeno mezinárodní právo. To zní z úst moskevské vlády jako velmi cynický vtip, protože ona sama porušuje nejrůznější práva jako na běžícím pásu. Ale už tak velmi napjaté vztahy mezi Ruskem a USA to až tolik neovlivní. Všichni podobný vývoj čekali.
Syrský problém tkví v něčem jiném.
Západ, stalo se tak za amerického prezidenta Baracka Obamy, se po neblahých zkušenostech s neúspěšným nastolováním demokracie v Afghánistánu a Iráku, nechtěl do syrské války zpočátku otevřeně zasahovat. Dodával sice Kurdům i dalším povstalcům zbraně, další vojenský materiál, bombardoval cíle islamistů i Asadova režimu a v Sýrii také operují menší jednotky speciálních sil západních zemí, jenže daleko větší sílu nasadily na místě země, které podporují Asada. V Sýrii jsou dvě velké ruské vojenské základny a bojují zde také desetitisíce členů íránských revolučních gard i příslušníků pravidelné armády tohoto teokratického státu (2500 Íránců zde už zahynulo) a kolem deseti tisíc členů libanonského teroristického hnutí Hizballáh.
Velkou část severu země ale ovládají Kurdové, kde zase operuje armáda Turecka.
Rozhodného vítězství tedy zatím v Sýrii nedosáhl nikdo, síly se přelévají a části území se ocitají po čase vždy pod jinou nadvládou. Bohužel důsledkem je zdevastovaná země a kolem 6 milionů lidí opustilo své domovy (část z nich se v rámci uprchlických vln dostala do Evropy).
Z vojenského hlediska tedy noční útok Západu na Sýrii neznamená nic. Z pohledu propagandy to ale důležité bylo. Veřejnost si bude myslet, že chemický útok v Dúmě nezůstal bez trestu. Jenže skutečným zločincům, kteří za tím mohou stát, se nic neděje. Ale následovat bude i kontrapropaganda. Sýrie a Rusko budou tvrdit, že v podstatě nic nebylo zničeno a naopak, že útok byl odražen.
Zatím nějaká zvířata v lidské podobě (v tom má Donald Trump naprostou pravdu) budou někde v Sýrii připravovat další vraždění civilistů. Například i pomocí chemických útoků. Aby kolem toho mohla vypuknout nová divoká propagandistická přestřelka, která zastře to nejdůležitější – odpornou válku, na které participují desítky států.
