Povolme kuřárny v restauracích. Kdo má snášet hlučné lidi venku?
Českomoravští poslanci by se měli nyní začít zabývat návrhem na zmírnění protikuřáckého zákona. Projekt na zmírnění protikuřáckého zákona by provozovatelům umožnil zřizování kuřáren v restauracích, kavárnách, ale i například divadlech, kinech a dalších kulturních zařízeních. Menší hospody nebo bary, pozor, v nichž se nepodává jídlo, by mohly být dle Bendova návrhu také kuřácké.
Ale pěkně po pořádku. Zanedlouho oslavíme první výročí zákazu kouření v českých restauracích, barech, pohostinstvích a kavárnách.
Citovaný zákaz kouření v restauracích stejně jako třeba nekorunovaný král českých kuchařů Zdeněk Pohlreich vítám. Ano, navzdory mnohým reptalům (a rádobybojovníkům za svobodu) ho prostě vidím v zásadě pozitivně.
Posunuje nás de facto směrem „k západní civilizaci“. Jak známo, v drtivé většině západoevropských zemí stejně jako v USA, Austrálii či Kanadě platí již delší čas obdobné zákazy. Šach mat prokremelsky orientované části kuřáckého čtenářstva: obdobný zákaz platí více než tři a půl roku i v Rusku. Kouření je dnes především doménou Číny, Indie a Afriky.
A hlavně citovaný zákaz posiluje ochranu veřejného zdraví.
Jak trefně v médiích zmínil výše zmíněný šéfkuchař Zdeněk Pohlreich již v roce 2015, cituji: „Myslím, že se svobodou podnikání to nemá vůbec nic společného. My si tady, v Čechách, svobodu představujeme, jako že si můžeme dělat, co nás napadne. Kouření škodí zdraví a tohle nařízení je pět, sedm let opožděné. Jsou mi k smíchu výroky politiků typu: ,Chceme kouřit, chceme mít svobodu zničit si zdraví.‘ Kouření je zlozvyk a já jsem šťastný, že se kouřit nebude.“
Podle údajů České koalice proti tabáku (ČKPT) nemoci způsobené kouřením tabákových produktů každý rok před přijetím zmíněného zákona zapříčinily v Česku více než 18 000 úmrtí. Před účinností protikuřáckého zákona v ČR každoročně zmařilo pasívní kouření více než patnáct set lidských životů! Nejde zde tedy jen o nějaký kouřem načichlý svetr, kabát či sako po návštěvě restaurace, jak se snažili věc bagatelizovat netolerantní kuřáci.
Zákaz kouření nese své ovoce. Statistici srovnali počty hospitalizací za červenec až listopad v letech 2016 a 2017, zákaz kouření platí od konce loňského května. Pacientů mladších 60 let skončilo kvůli infarktu v nemocnici o 13,1 procenta méně, celkově bylo asi o 730 hospitalizací méně. U anginy pectoris to bylo přes 16 procent a u ischemické choroby srdeční o téměř 15 procent u mladších 60 let a o asi 11,6 procenta u starších. Celkem ubylo přes 7200 hospitalizací. To věru není malé číslo.
Rázně, avšak s rozumem
Nicméně nejsem právníkem a nekuřákem militantním, ke všemu se má přistupovat s rozumem. Proto mi vadí, že před rokem neprošel doplňující návrh, který chtěl v restauracích a kavárnách umožnit zřizování oddělených kuřáren.
Ty naopak v rozumné míře vítám, kuřáci pak neobtěžují okolí. Co chudáci lidé bydlící nad restauracemi či bary? Proč mají dýchat nezdravý kouř z cigaret? Je dobré si uvědomit, že si své byty poblíž restaurací v drtivé míře kupovali před platností tohoto zákona.
Též by existence kuřáren racionálně eliminovala hluk, jejž kuřáci před provozovnami produkují. A to zejména ve večerních hodinách o pátcích a sobotách. Muselo by však jít o skutečně oddělené „kuřárny“ se zákazem vstupu osobám mladším 18 let, kde budou kuřáci zcela neprodyšně uzavřeni!
A do těchto zakouřených prostor by nemusel (respektive nesměl) přirozeně chodit personál obsluhovat. Ochrana zdraví zaměstnanců restaurací (o které jde v novém znění zákona především) by byla zachována. Pakliže by zaměstnavatel nařídil personálu obsluhovat v kuřárně, šlo by o vážný pracovněprávní delikt.
Kuřárny jsou povoleny v řadě zemí světa, nešlo by tedy o české specifikum. Zákaz kouření tudíž v zásadě podporuji, ale s rozmyslem. Uvidíme, jak to nakonec dopadne s výše citovaným Bendovým návrhem na zřízení kuřáren.
À propos, nešlo by v případě neúspěchu zmíněného návrhu zákonem povolit kuřárny alespoň například po 20. či 22. hodině?
Autor je publicista a nekuřák
