Bankovkovi. Jak pořad České televize manipuluje dětmi a potlačuje v nich svobodu
Svoboda, jak víme z historie, často umírá za bouřlivého potlesku davů. A v posledních letech to můžeme sledovat prakticky denně v přímém přenosu. Před rokem 1989 jsme žili v tvrdé totalitě, kterou jsme odmítli a vyměnili za mnohem svobodnější – ač ne úplně svobodnou – společnost. Moc státu však od devadesátých let zase pomalu a plíživě narůstá. Zákon za zákonem. Regulaci za regulací. Daň za daní. Dotaci za dotací.
Domovní svoboda byla prolomena kvůli zbraním a kotlům; musíte vpustit úředníka přes práh, aniž jste byli odsouzeni či alespoň souzeni. Bankovní tajemství padlo už dávno; v kombinaci se zákazem velkých hotovostních plateb již nejsou naše finanční operace soukromé – a nikdo už se ani neobtěžuje předstíráním, že by snad měly být.
Do soukromí se nám stát vlamuje pod záminkou boje se zločinem; poskytovatelé internetu či telefonních služeb musejí státu vydat vše, nač si ukáže, ale ani lékařské tajemství již není nedotknutelné. A svoboda podnikání? Protikuřácký zákon prošel pod záminkou ochrany zdraví obyvatelstva, zatímco skrze EET a kontrolní hlášení musíme státu podrobně reportovat i malinké transakce.
A lidé jásají! Budeme přece v bezpečí. Avšak Benjamin Franklin kdysi řekl: „Ti, kdo se vzdají svobody, aby si zajistili trochu bezpečí, si nezaslouží ani jedno a ztratí obojí.“ A historie mu bohužel dala za pravdu: Čím více státy chrání občany před nimi samými, tím více vzniká na státu závislých a tím více je třeba takové chránit, což vytváří další na státu závislé a další argument pro pokračování v daném trendu. V této spirále se nyní nacházíme; a stále nabírá na obrátkách.
Stát převzal kontrolu nad vzdělávacím systémem
Proč tomu lidé tleskají? Stát převzal kontrolu nad spoustou klíčových odvětví; a jedním z nich je vzdělávací systém, v němž šíří propagandu sebe sama i svého omezování svobody. Již od malička nás učí úctě ke státním symbolům i výkonu své moci; učí nás být konformní a neodporovat. Zdůvodňuje to neustálým zdůrazňováním své nepostradatelnosti.
Masově vyrábí davy dalších závislých tím, že jim již od nejútlejšího věku vysvětluje, co všechno by bez státu nebylo, nefungovalo, neexistovalo; živí v nás strach, že bez toho, aby stát hlídal každý náš krok, bychom nebyli schopni prakticky ničeho a přišla by apokalypsa.
Tato indoktrinace však bohužel nezůstává jen mezi zdmi škol, ačkoliv tam nejspíše napáchá nejtěžší škody. Děti ji mohou potkat leckde, bohužel i ve (státní) televizi. Ta se sice za peníze, jež jí musíme platit, zavazuje „poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů“, o což se snad i snaží, avšak když dojde na stát a propagandu jeho stále rostoucí moci, o nějaké nestrannosti či vyváženosti nemůže být řeč; bohužel ani v pořadech pro děti.
Bankovkovi: Dobrý úmysl plný manipulace
Nikoho neviním ze zlých úmyslů; jen prostě stát jako instituci už ani tvůrci pořadů nevnímají jako něco, co by snad zasluhovalo celkovou principiální kritiku, ačkoliv různé dílčí jednotlivosti občas kritice podrobí.
Příkladem takového propagandistického díla, jež v dětech vyvolává skrze strach pocit absolutní závislosti na státu, bez kterého bychom nebyli schopni vůbec ničeho, je díl „Daně“ pořadu „Bankovkovi“ odvysílaný 18. března na ČT Déčko. Někdo si třeba řekne, že o nic nejde, neboť se jedná „jen“ o pořad pro děti. Já se však domnívám, že je tomu právě naopak; zatímco dospělí si k názorům na mnohé věci již došli, děti je často teprve utvářejí, takže potřebu podávání nestranných a vyvážených informací v jejich případě vnímám jako daleko zásadnější.
Pořad obsahuje celou řadu manipulativních informací, hodnotových soudů ukrytých mezi fakty, logických klamů a bohužel i zjevných nepravd; divák se v něm tak může „dozvědět“ například to, že bez státu by nebylo požárníků (ač třeba v Dánsku je většina z nich soukromých) nebo zoologických zahrad (ač některé fungují volnotržně i v ČR a jedna z nejslavnějších zoo světa – San Diego Zoo Global – má z veřejných rozpočtů méně než setinu příjmů). Strašení dětí, že když nebudou lidé platit nenasytnému státu tolik peněz na daních, zaniknou zoologické zahrady, je tak nejen čirým populismem (s ohledem na cílovou skupinu pořadu), ale především prokazatelnou nepravdou.
Otevřený dopis České televizi
Rozhodl jsem se tedy napsat ČT otevřený dopis, který si můžete přečíst ZDE. Poukazuji v něm i na další podobné chyby či manipulace v pořadu, byť asi neúmyslné. Mým cílem není útočit na ČT, ale začít debatu, ve které budou tvůrci i zadavatelé pořadu konfrontováni s odlišným pohledem, který dost možná ani neznají. V tom mi můžete pomoci sdílením tohoto článku.
I v případě, že s mým postojem nesouhlasíte a máte blíže k postoji ČT, pevně doufám, že se shodneme alespoň na tom, že je třeba o věcech diskutovat, kriticky na ně nahlížet a zkoumat společenská paradigmata, jež se mohou jevit jako daná a nezpochybnitelná, neboť jejich bezmyšlenkovitým přijímáním bylo ve světě způsobeno již mnoho zla.
Nejeví-li se vám neustálý nárůst státní moci na úkor občanů jako závažný problém, rád bych apeloval alespoň na váš respekt k názorové pluralitě a vyváženosti informací šířených veřejnoprávními médii, jež je v tomto případě silně potlačena. Prosím, nechte zaznít i menšinový názor, byť s ním třeba nesouhlasíte.
