1000 Filipínců míří na práci do Česka. Pro firmy je to laciný doping, pro modernizaci ekonomiky spíš brzda
Do České republiky má v letošním roce prostřednictvím vládního programu na zaměstnávání cizinců přijet zhruba tisícovka Filipínců. Několik stovek jejich krajanů již zde pracuje a jsou prý dobře jazykově vybavení, spolehliví a především pracovití. A vzhledem k povaze práce, na kterou jsou najímaní, i levní.
České firmy mají v současné době chronický nedostatek zaměstnanců, a tak hledají, kde mohou. No hledají, spíš sáhnou po nejlevnější možné variantě. V krátkodobém hledisku to sice může vypadat jako rozumné řešení, ale v tom dlouhodobém to není pro naši ekonomiku dobrá vizitka ani perspektiva.
Na tom, že do České republiky přijedou pracovat cizinci, není nic choulostivého nebo snad dokonce špatného. Pokud budou mít vyřízena všechna povolení a zájem o práci v naší zemi bude výrazem jejich svobodné vůle, je vše v naprostém pořádku.
Člověk by spíš smeknul před tím, že se na cestu do daleké země v srdci Evropy vydají lidé z mnoha tisíc kilometrů vzdáleného východoasijského souostroví. Doma nechají své rodiny a zamíří do úplně neznámého prostředí s jinou kulturou a v jiném podnebném pásmu.
Import pracovníků jako pojistka proti zvyšování mezd
Všechna dotčená úřední místa i firmy prohlašují, že cizinci zde budou pracovat za úplně stejných mzdových podmínek jako jejich čeští kolegové. V pořádku. Potíž je však v tom, že toto deklarované stejné ohodnocení (tedy jak pro Čechy, tak pro cizince) není a ani v dalších případech zřejmě nebude žádné terno.
Deník MF Dnes přinesl vyjádření jedné z firem, která deklaruje, že po započtení mzdy a všech bonusů dosáhne hrubá mzda 24 tisíc korun. Tato hodnota je přitom daleko nejen pod průměrnou, ale i takzvaně mediánovou mzdou v zemi.
Jistě, psal jsem tu už mnohokrát o tom, že průměrná mzda je tak trošku imaginární pojem a že plné dvě třetiny lidí na ni nedosáhnou. Na druhou stranu jsme v současné době masírováni zprávami, jak všude rostou mzdy a jak naše ekonomika kvete a kvete. Ano, to je pravda. Ale zjevně ne všude. Stále tu totiž jsou firmy, které hledají všechny možné cesty a dělají vše pro to, aby nemusely zvyšovat platy. Jedním z takovým nástrojů, jak toho dosáhnou, je import zaměstnanců i z druhého konce světa.
Proč Filipínci?
Člověka v této věci napadnou hned dvě otázky. Chybí-li v Česku desítky tisíc zaměstnanců, ale v jiných zemích EU (například ve Španělsku, Portugalsku či Itálii) jsou stovky tisíc lidí bez práce, proč si české firmy nenajmou tyto lidi? Proč asi? Protože za těchto podmínek se jim v Česku nebude chtít pracovat.
Otázka druhá. Proč jdou Filipínci zrovna do Čech, a nikoliv do Japonska, Jižní Koreje nebo Číny, které jsou jim kulturně i demograficky blízké? Důvod je možná stejný.
Podle mezinárodních statistik je v současné době na Filipínách bez práce 2,33 milionu obyvatel. Pro řadu z nich a jejich rodin tato situace může být tíživá, a proto jsou rádi za jakoukoliv práci jinde ve světe. V Česku dostanou zaplaceno jako našinci, ale ve skutečnosti to bude tak, že vezmou práci po Češích, kteří ji za takových podmínek už nebudou chtít vykonávat.
Češi budou vyrábět levné zboží, zahraničí bude inovovat
V posledních letech jako ohraná píseň ze všech stran zní, že Česko musí směřovat od ekonomiky montoven k modernímu a inovativnímu hospodářství produkujícímu výrobky a služby s vysokou přidanou hodnotou. V mnoha případech přitom zůstává jen u proklamací a studií na papíře. Když má přijít skutek, nakonec se sáhne po nejjednodušším a nejméně bolestném řešení.
Z krátkodobého hlediska import sil ze vzdáleného zahraničí sice ekonomice pomůže. Bude se vyrábět, montovat a vyvážet. Ze zboží však bude nízká marže či zisk, takže po odečtení odměn šéfů nezbude příliš peněz na investice.
V zahraničí si naše zboží rádi koupí, protože je laciné a oni zatím budou inovovat, vyvíjet a investovat do technologií. A až se za pár let porovná celkový stav naší země a zemí na západě, výsledek bude tristní a žalostný. Stejně žalostný jako tomu je v mnoha případech i nyní.
