Nejistá paměť Jiřiny Šiklové: Opět mluvila o LSD a Miloši Zemanovi, jenže úplně jinak než před třemi lety v článku Reflexu
Socioložka Jiřina Šiklová ve čtvrtek řečnila na konferenci spolupořádané institucí Beyond Psychedelics, Českou psychedelickou společností a magazínem Legalizace. V prostorách holešovické Továrny vzpomínala na vlastní experimenty s LSD a také přiblížila, jak s drogou (alespoň podle ní) nakládal současný český prezident. To pochopitelně způsobilo mediální ohlas i reakci prezidentova tiskového mluvčího, který vše vyvrací, a je tudíž podle paní Šiklové „blbej“. Reflex má k dispozici původní nahrávku z počátku roku 2015, na níž Jiřina Šiklová hovoří o téže události, kterou nyní zmínila na konferenci.
„Ovčáček je blbej“
Jak 21. dubna napsaly Lidové noviny, „Šiklová už se v minulosti nechala slyšet, že osobně přihlížela tomu, jak LSD testoval i současný český prezident Miloš Zeman. ,Co si pamatuji, byl to tehdy dobrý trip, Zeman byl spokojen. My ostatní jsme doufali, aby si nevšiml, že je poblíž Orlické jezero. Vytlačovali jsme ho pryč, protože není dokázáno, zda je člověk pod vlivem LSD schopný plavat,´ vzpomínala ve čtvrtek.“
Jiří Ovčáček pro Lidové noviny označil Šiklové vzpomínku za „pouťovou povídačku“, ta se ohradila noblesním konstatováním, že „to je blbost. Ovčáček je blbej, co ten o tom může vědět. Já u toho byla.“
Miloš, Orlík a LSD
Pro šestistránkový článek kanadského výzkumníka a publicisty Rosse Crockforda o LSD v československé psychiatrické praxi 50., 60 a 70. let, zveřejněný v týdeníku Reflex 7. května 2015, mluvila o Zemanově účasti i po několika zpřesňujících dotazech podstatně vágněji: „LSD jsme zkoušeli na různých chalupách a chatách a Miloš Zeman, tehdy mladý student nebo už možná absolvent Vysoké školy ekonomické, to také zkusil. A bylo to někde na Orlíku, v chatě Jiřího Hermacha.“ Podobně na událost ostatně vzpomíná i v dokumentárním snímku Pavla Kamena LSD made in ČSSR z téhož roku.
„Jak to přesně bylo s Milošem Zemanem, nepamatuji se,“ říká ovšem mimo jiné na nahrávce pro Reflex s tím, že ostatní účastníci toho konkrétního experimentu, majitel chaty Jiří Hermach a jeho zeť, jsou podle jí již mrtví, takže není možné požádat je o potvrzení či doplnění její výpovědi. Na otázku, zda se Miloš Zeman účastnil těchto pokusů opakovaně, odpověděla poněkud nejasně: „To myslím, že neúčastnil, protože to bral jako student jako prostě zajímavý pokus. Těch pokusů bylo několik ale.“ Jak je tedy možné, že nyní, po třech letech od důkladného rozhovoru na totéž téma, na konferenci připomněla tolik nových informací a podrobností? Že by si druhdy vážená socioložka prostě vymýšlela?
Ovčáček: Žádné LSD, Šiklová Zemanovi doporučila jointa
Ačkoli jsem rozhovor s Jiřinou Šiklovou o Miloši Zemanovi a LSD na jaře roku 2015 osobně nahrála na diktafon, na což jsem respondentku korektně upozornila a poté s ní přepis řádně autorizovala, Jiřina Šiklová v souvislosti s mým upozorněním na blížící se uveřejnění článku v sérii tří agresivních, hrubých, vulgárních e-mailů (z nichž jeden byl až patologicky zmatený) konstatovala, že takový rozhovor nikdy neposkytla, a pokud ano, tak že o účasti Petra Pitharta a Miloše Zemana na experimentech s LSD takto určitě nemluvila.
Prostřednictvím svého mluvčího prezident tehdy v reakci na tvrzení Jiřiny Šiklové (konfrontovali jsme jej ještě před uveřejněním článku) vzkázal: „Nebylo to s určitostí LSD, Jiřina Šiklová doporučila v té době vyzkoušet marihuanovou cigaretu. S dodatkem pustit si k tomu, v poklidné situaci, nějaké pěkné LP. V oněch dobách Miloš Zeman dal na toto doporučení, žádné zvláštní účinky ale nezaznamenal. A od té doby již žádný takový experiment neabsolvoval.“
Neschopnost „koukat za sebe“
O problémech Jiřiny Šiklové s pamětí a historickými i jinými fakty se ostatně před třemi lety přesvědčil i týdeník Respekt. Když totiž v čísle 26/2015 uveřejnil rozhovor Marka Švehly s Jiřinou Šiklovou s názvem Naučila jsem se koukat za sebe, v němž tehdy osmdesátiletá socioložka vzpomínala na svou roli při pašování zásilek v sedmdesátých a osmdesátých letech, museli účastníci událostí Jan Kavan a Petr Uhl v dvoustránkovém, obsáhlém článku nazvaném O velkém dobrodružství, které však probíhalo poněkud jinak v následujícím čísle opravit mnoho zcela mylných, zavádějících nebo nepřesných informací.
Vzpomínám si též na předmluvu, kterou Jiřina Šiklová napsala roku 2011 pro knihu Barbory Baronové a Dity Pepe Slečny, již jsem měla tu čest editovat. Text paní Šiklové byl pro velké množství faktických chyb a mírně řečeno formulační nedbalost takzvaně na přepis. Už tehdy jsem si říkala, že by Jiřina Šiklová měla zvážit, zda se na veřejnosti ještě vyjadřovat, když opakovaně neříká pravdu a posléze na kritiku a upozornění na nesprávnost svých výroků reaguje s vulgaritou nehodnou dámy její pověsti a postavení. Kéž by si tuto otázku položila i ona sama.
