Sto francouzských osobností v Le Figaro: Politický islamismus ohrožuje svobodu, vzniká apartheid naruby
Situace kolem vzrůstající muslimské komunity ve Francii se stále více vyhrocuje. Naposledy se to projevilo před pár týdny, kdy vyšel v deníku Le Figaro manifest sta francouzských intelektuálů, filozofů či občanských aktivistů z levicového i pravicového politického spektra. Manifest pod názvem Ne islámskému separatismu varoval před stále agresivnějším prosazováním zájmů politicky orientovaných muslimů, kteří využívají ve své agendě i boj proti údajnému rasismu a údajné xenofobii.
Autoři manifestu vyjádřili v Le Figaro velké znepokojení nad vývojem ve Francii, kde prosazování islamismu ve společnosti vede k ohrožení nejen svobody myšlení, ale i svobody obyvatel Francie jako takové. „Nový islamistický totalitarismus se snaží získat půdu všemi prostředky a vydávat se za oběť nesnášenlivosti. Tato strategie byla pozorována, když před několika týdny učitelské sdružení SUD Éducation 93 navrhlo školení, které zahrnovalo myšlenkové workshopy o ‚státním rasismu‘, které byly zakázány bílým (tj. Evropanům),“ píše se v deklaraci.
Autorům deklarace se také nelíbí fakt, že se ve Francii stále více prosazuje zvýhodňování muslimů a islámu oproti jiným věřícím a náboženstvím, a dochází tak k narušování sekulárního charakteru francouzské republiky, a to vše ve jménu boje proti islamofobii a rasismu.
Politický islám ve Francii ohrožuje i muslimy
Jak upozorňují autoři deklarace, sílící vliv politického islámu ve francouzské společnosti ohrožuje nejen šanci integrovat muslimy do sekulární evropské společnosti, ale ohrožuje i muslimy nesdílející výklad islámu v podobě islamismu: „Islamismus chce stát stranou, protože odmítá ostatní včetně muslimů, kteří nesdílejí jeho názory. Islamismus nenávidí demokratickou suverenitu, protože popírá jakoukoli její legitimitu. Islamismus se cítí ponižován, když nemá nadvládu,“ konstatuje se v deklaraci.
Pod deklarací jsou podepsáni například: Waleed Al-Husseini (palestinský aktivista a bývalý muslim žijící ve Francii), Alain Besançon (francouzský filozof a profesor ruských dějin), Fatiha Boudjahlat (arabská feministka a spisovatelka žijící ve Francii), Rémi Brague (emeritní profesor filosofie na pařížské Sorbonně a na mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität), Alain Finkielkraut (francouzský filozof a spisovatel židovského původu), Bernard Kouchner (spoluzakladatel nevládní organizace Lékaři bez hranic a bývalý ministr francouzské vlády), Elizabeth Levy (novinářka a židovská aktivistka). Mezi dalšími podepsanými jsou hlavně právníci, novináři, profesoři, aktivisté za multikulturní společnost apod.
Plný text deklarace: Ne islamistickému separatismu
Jsme lidé různých a velmi často protichůdných názorů, kteří souhlasili s vyjádřením, mimo veškerou aktuálnost svého znepokojení, nad nárůstem islamismu. Nejsou to naše afinity, které nás spojují, ale pocit, že nebezpečí ohrožuje svobodu obecně, a ne jen svobodu myšlení. To, co nás dnes spojuje je mnohem podstatnější než to, co nás určitě zítra rozdělí.
Nový islamistický totalitarismus se snaží získat půdu všemi prostředky a vydávat se za oběť nesnášenlivosti. Tato strategie byla pozorována, když před několika týdny učitelské sdružení SUD Éducation 93 navrhlo školení, které zahrnovalo myšlenkové workshopy o „státním rasismu“, které byly zakázány „bílým“. Někteří animátoři byli členové nebo sympatizanti Kolektivu proti islamofobii ve Francii a Strany domorodců republiky. Příklady tohoto druhu se v poslední době násobí. Naučili jsme se, že nejlepším způsobem boje proti rasismu je oddělení „ras“. Pokud nám tento nápad ubližuje, je to proto, že jsme republikáni.
Také slýcháme, že jelikož náboženství jsou ve Francii zesměšňována „instrumentalizovaným“ sekularismem, musíme věnovat menšinovému náboženství, tedy islámu, zvláštní místo, aby přestalo být ponižováno. Stejná myšlenka pokračuje: zdá se, že tím, když se ženy zahalí závojem, budou se chránit před muži, a to, že se od sebe oddělí, jim umožní osvobodit se.
Společným bodem těchto proklamací je myšlenka, že jediným způsobem, jak bránit „ovládané“ (není to naše výrazivo, ale slovní zásoba SUD Éducation 93), by bylo odloučit je od ostatních a udělit jim výsady. Není to tak dávno, co apartheid vládl v Jižní Africe. Opíral se o segregaci černochů a přitom se chtěl vymluvit tím, že vytvořil bantustany, jimž byla přiznána faktická autonomie. Takový systém naštěstí zmizel.
A dnes je to apartheid nového druhu, který se nabízí Francii, segregace naruby, díky níž by si „ovládaní“ zachovali svou důstojnost tím, že se izolují od „ovládajících“. Ale pak to znamená, že žena, která sundá závoj a vyjde na ulici, by se stala normální kořistí? Znamená to, že by byla „rasa“, která se stýká s ostatními, ponižována? Znamená to, že náboženství, které přijímá, je jen jedním z mnoha a ztratí tvář?
A francouzské muslimy nebo lidi vyrostlé v muslimské kultuře, kteří nejsou věřící a kteří milují demokracii a chtějí žít s každým, má islamismus v úmyslu izolovat také? A ženy, které odmítají být zamčené, kdo o nich rozhodne? A ostatní, ti, kteří si patrně nezaslouží být chráněni, budou zamčeni v táboře „ovládajících“?
To vše je v rozporu s tím, co bylo učiněno ve Francii s cílem zaručit občanský mír. Po dlouhou dobu byla jednota země založena na lhostejnosti k zvláštnostem, které mohou způsobit konflikt. Takzvaný republikánský univerzalismus není popřením pohlaví, rasy nebo náboženství, ale definicí občanského prostoru nezávisle na nich tak, aby nikdo nebyl vyloučen. A jak můžeme nevidět, že laickost také chrání menšinová náboženství? Ohrozit ji, znamená vystavit se návratu náboženských válek.
K čemu tedy může být použita tato nová segregace? Měla by jen umožnit takzvaným „ovládajícím“, aby chránili svou čistotu tím, že budou žít mezi sebou? Nejde primárně o to, aby se prosadilo odtrhnutí od národního společenství, jeho zákonů a morálky? Není to výraz nejcharakterističtější nenávisti vůči naší zemi a demokracii?
Aby každý žil podle zákonů své komunity nebo své kasty a pohrdal ostatními, aby každý byl souzen jen svými vlastními, to je v rozporu s duchem republiky. Ta byla založena na odmítnutí soukromých práv vztahujících se ke specifickým a exkluzivním kategoriím, na zrušení výsad. Stejné zákony pro každého z nás jsou zárukou naší republiky. Toto je spravedlnost.
Nový separatismus postupuje maskovaně. Chce vypadat neškodně, ale ve skutečnosti je to zbraň politického a kulturního dobytí islamismem. Islamismus chce stát stranou, protože odmítá ostatní včetně muslimů, kteří nesdílejí jeho názory. Islamismus nenávidí demokratickou suverenitu, protože popírá jakoukoli jeho legitimitu. Islamismus se cítí ponižován, když sám nemá nadvládu.
To v žádném případě nepřijmeme. Chceme žít v úplném světě, kde se obě pohlaví na sebe dívají,aniž by se cítila uražena přítomností druhého. Chceme žít v úplném světě, kde ženy nejsou z podstaty považovány za méněcenné. Chceme žít v úplném světě, kde se lidé mohou setkávat beze strachu. Chceme žít v úplném světě, kde žádné náboženství neznamená zákon.
