Máme právo vědět, kolik berou vysocí státní úředníci? Zvítězí výmluvy, či právo na informace?
Český rozhlas, respektive jeho progresivní informační web iROZHLAS.cz, si letos stejně jako minulé roky (stala se z toho již pěkná tradice) požádal o přehled platů a odměn na všech českých ministerstvech. Pro komplexnost dodejme, že data se ČRo vždy snaží získat podle zákona o svobodném přístupu k informacím (populární „stošestka“).
Rozhlas získává údaje nikoliv šikanózně od všech zaměstnanců ministerstev (včetně uklízeček), ale pouze od náměstků ministrů a ředitelů odborů či sekcí. Tedy od pomyslných ministerských „pohlavárů“, a to ve formátu: Jméno – funkce – plat – odměny – zdůvodnění mimořádné odměny – počet odpracovaných měsíců. Připomeňme, že mimo jiné Nejvyšší správní soud v roce 2014 jasně pravil, že u vysokých (!) státních úředníků se informace „bez dalšího“ poskytují. A těmi náměstci ministrů a sekční šéfové rozhodně jsou, ne že ne.
Liberální čtenář Reflexu asi očekává, že v roce 2018 s poskytnutím takovýchto informací nebyl, nebude a není problém. Avšak chyba demokratické kontrolní lávky.
Výši platů a odměn sdělila v úplnosti jen dvě ministerstva ze čtrnácti
Jenom dvě (sic!) ministerstva ze čtrnácti (otázkou na jiný komentář jest, zda potřebujeme opravdu tolik ministerstev) poskytla údaje o platech a odměnách za rok 2017 včetně konkrétních jmen. Pochvalu zde zaslouží Ministerstvo spravedlnosti a MŠMT.
Zbytek ústředních úřadů data zaslal buď anonymně, anebo dokonce vůbec. Odůvodnění? Informace se údajně netýká veřejného zájmu.
Je sice pravda, že Ústavní soud ČR vloni judikoval, že při poskytování informací se má brát v potaz mimo jiné to, zda poskytnutí informace (nejen o platu), je ve veřejném zájmu, ale pro sto šest ran do ministerstev, co už je více ve veřejném zájmu než vědět, jak se nakládá s veřejnými financemi? Jak se pak má uhlídat, zda se na ministerstvech neplýtvá, anebo zda tam slovy premiéra v demisi „všeci nekradnú“?
Ať jdou úředníci pracovat do soukromého sektoru
Někomu se může zdát, že zveřejnění platu je nepřiměřeným zásahem do soukromí vysokého úředníka. To je částečně sice pravda, nicméně právo na informace o nakládání s veřejnými prostředky je zde (nejen) dle názoru autora tohoto komentáře přeci silnější.
Nota bene, jak říká takřka pětasedmdesátiletý soused z naší ulice, kterého nemožno obviňovat z nedostatku životních zkušeností: pokud se to někomu z nich nelíbí, ať jde pracovat do soukromého sektoru, míst jsou tam nyní díky ekonomickému rozmachu mraky. Máme nejnižší míru nezaměstnanosti v EU.
Podtrženo a sečteno – český státe, máme právo vědět, jak se nakládá s našimi daněmi, stejně tak máme nezadatelné ústavní právo vědět, kolik berou vysocí státní úředníci!
Autor je právník a VŠ pedagog.
