Půl roku po volbách nemáme vládu s důvěrou. Ještě pár měsíců nebude a nikomu to nevadí. Proč je to špatně?
Od voleb do Poslanecké sněmovny již uplynulo šest měsíců a Česká republika stále nemá vládu s důvěrou. I přes deklarovaný povinný optimismus některých politiků to spíš vypadá, že tento stav bude trvat ještě mnoho měsíců. Nejhorší na tom je, že vláda bez důvěry velké skupině lidí i politických či společenských elit vůbec nevadí. Úměrně tomu s postupujícím časem přitom probíhá eroze českého ústavního pořádku a politiky jako takové. A to je špatně.
Nalijme si čistého vína. K vládě s důvěrou Sněmovny je stále hodně daleko. Situace se mění každým dnem a světlo na konci tunel stále není vidět. Vedení ČSSD si sice odsouhlasilo, že bude jednat o nové koalici s ANO. Tento souhlas však byl velice těsný, dokonce nejtěsnější o jeden hlas.
Sociální demokraté přitom chtějí, aby se do koaliční smlouvy zakotvila povinnost člena vlády rezignovat v případě prvoinstančního odsouzení. Andrej Babiš o tom nechce ani slyšet. Sociální demokraté chtějí garance, aby nebyli ve vládě v důležitých věcech přehlasováni. Tuto záruku jim možná ANO v nějaké podobě dá.
A do třetice sociální demokraté chtějí, aby si jednotu hlasování blok ANO – ČSSD (a KSČM) ozkoušel ve sněmovně, kde by odvolal z některých pozic poslance SPD. Okamurova strana o tom nechce samozřejmě ani slyšet a kroutivé lavírování je vidět i u některých členů ANO. Jistě, moc dobře vědí či tuší, že SPD mohou nebo budou ještě v budoucnu potřebovat.
Odmítnou vládu sociální demokraté ve vnitrostranickém referendu?
Takže současné koaličního vyjednávání spíš vypadá jako hodně rychlý ping-pong, v němž se rychle metou jednotlivé požadavky a druhá strana je vrací stejně rychle a některé ještě s větší falší. Nezúčastněný člověk si klade otázku, zda se obě strany chtějí vůbec dohodnout. A to se do jednání ještě naplno nezačaly promítat požadavky komunistů, kteří si za svoji toleranci či podporu chtějí nechat zaplatit víc než královskou cenu.
A i kdyby se nakonec podařilo všechny hrany otupit a výhrady zalepit sliby či funkcemi, poslední slovo bude mít členská základna ČSSD ve vnitrostranickém referendu. Soudě podle některých prohlášení členů vedení strany po těsném souhlasu k nabídce ANO lze očekávat, že vnitrostranické hlasování bude hodně napínavé, emočně výbušné a lze očekávat takřka jakýkoliv výsledek. Tedy i odmítnutí. A nebylo by se čemu divit.
Podle prohlášení některých sociálních demokratů v médiích lze případné referendum o koaliční smlouvě s ANO očekávat zhruba za měsíc. Do té doby bude zemi nerušeně řídit vláda v demisi. Tento stav však může pokračovat i další měsíce, a to v případě, že členové ČSSD řeknou Babišovu ANO NE. S touto variantou zatím zjevně mnoho lidí nepočítá, nicméně už by měli chystat scénář pro tuto příležitost. To platí především pro prezidenta Miloše Zemana, ale i špičky parlamentních stran.
Vláda s podporou ani ne třetiny voličů si dělá, co chce
Vláda bez důvěry parlamentu sice není žádná katastrofa ohrožující chod země, ale stejně to není něco, o čem bychom mohli a měli tvrdit, že je to v pořádku a nevadí nám to. Skrze protahování současného stavu se tu pouzdří podivné a neblahé uspořádání, kdy zde vládne strana s podporou pouze necelé třetiny voličů. Tato vláda si tu dělá co chce a přitom pro tyto své kroky nemá legitimitu odvozenou od sněmovny. Dochází tak k pozvolné erozi ústavního pořádku, protože zde není jasně stanoveno a vynucováno, co daná vláda může a co už nikoliv.
Běžným lidem – zdá se – tento stav moc nevadí. O politiku se moc nestarají a řeší jen to, co jim naservírují média. Pro vládu v demisi je tento stav ideální. Ministři stále vykřikují, jak makají a co všechno pro zemi dělají. U toho se skoro tváří, že současný stav je v pořádku a není jej třeba jakkoliv měnit. Ale to je velký omyl.
Tato vláda nemá důvěru a některé kroky by proto dělat neměla. Je proto na čase, aby začaly konat i další strany ve sněmovně, které jsou v tomto ohledu téměř neviditelné. Buďto by měly vstoupit do vážného jednání o nové vládě (a své účasti v ní), nebo jasně legislativně upravit, co vláda v demisi smí a co nikoliv anebo v krajním případě odhlasovat rozpuštění poslanecké sněmovny a připravit nové volby.
