Bohumil Pečinka: Válka proti korupci aneb Zákon o veřejném striptýzu
Protikorupční hysterie ze začátku dekády nás doteď dobíhá. Svědectvím je novela zákona o registru smluv, o níž nyní jednají sněmovní výbory.
Návrh zákona vzešel před lety od několika protikorupčních iniciativ, které požadovaly, aby všechny veřejné instituce a firmy včetně obecních a krajských samospráv zveřejňovaly uzavřené smlouvy. Zákon nesl étos boje proti uplácení. Jenže už tehdy se psalo, že některé protikorupční iniciativy jsou financovány od soukromých korporací, které se chtějí skrze zveřejněné smlouvy dostat k údajům konkurenčních firem v rukou státu.
Zákon v poměrně ostré podobě začal platit od léta 2016, ale měl o jeden rok odložené sankce za neplnění. Když se blížil termín naplnění zákona, řada obecních, krajských i státních firem si uvědomila, jak by byla na trhu hendikepována, a pokoušela se o novelu. V létě 2017 došlo k dohodě napříč politickým spektrem.
Krátce nato však proběhly sněmovní volby, v nichž uspěli i Piráti, kteří si jako jeden z cílů vytkli registr naopak přitvrdit. Chtěli zrušit výjimku, která říká, že když je polostátní firma na burze, nemusí odkrýt všechny karty. Dále Piráti odmítli výjimku, podle níž by firmy ve veřejných rukou nemusely zveřejňovat smlouvy týkající se předmětu podnikání. A vytvořili novelu, o níž se dnes ve sněmovně jedná.
Ve středu se na půdě sněmovny konal seminář za účasti špičkových právníků a lidí z bezpečnostních složek, kteří přesvědčivě polemizovali s Piráty v tom smyslu, že řada jejich návrhů je bezpečnostním rizikem. Hlavní legislativní mozek pirátů Jakub Michálek tvrdil, že transparentnost je víc. Na to mu jeho oponenti citovali ústavu a na ni navazující zákony, z nichž plyne, že z hlediska veřejných zájmů je naopak bezpečnost více než transparentnost. Včera zase Michálek na výboru pro veřejnou správu řekl, že podnikatelské smlouvy velkých polostátních firem se musejí zveřejňovat, aby je veřejnost mohla posoudit. Jeho oponenti reagovali slovy, že bez znalosti dalších podkladů nemůže veřejnost tržní výhodnost smlouvy určit a že k tomu slouží dozorčí rady.
Stručně řečeno, tyhle konflikty vycházejí z odlišného chápání politiky i světa. Na jedné straně představitelé parlamentní demokracie, kteří chtějí řešit problémy v rámci institucí. Na druhé Piráti s konceptem „občanského rozhodování“.
Někdo se může ptát, proč vůbec prošel pirátský zákon prvním čtením. Odpověď souvisí s duchem doby: i strany, které s novelou nesouhlasily, se bály hlasovat proti, aby nezískaly stigma těch, co nechtějí být „transparentní“. Takže zákon nechaly projít prvním čtením a dnes doufají, že ve výborech bude upraven tak, aby protikorupční étos byl zachován a firmy a instituce ve veřejných rukou nebyly diskvalifikovány zbytečným veřejným striptýzem.
