Jsou ženy větší hrdinky, když se starají o muže, než když sbírají sportovní medaile?
Místopředseda Českého olympijského výboru a volejbalový trenér Zdeněk Haník vyvolal svým článkem o ženách ve vrcholovém sportu, publikovaným v minulém vydání Reflexu, bouřlivou debatu, která přesahuje sportovní svět. Vyzvali jsme proto k reakci na jeho tezi, že dnešní vrcholový sport ženy ničí a psychicky jej nezvládají, protože z podstaty „chtějí remizovat“, špičkové sportovkyně, trenéry a další experty. Diskuse probíhá také pod polemickým textem redaktorky Kateřiny Kadlecové a pod samotným komentářem Zdeňka Haníka.
Pana Haníka znám z volejbalového prostředí, jeho dogmatické názory na toto téma mě tedy již nemohou překvapit, natož urazit. Nesouhlasím s tím, že by se ženskost, křehkost či spanilost, což jsou navíc pojmy velmi subjektivní a relativní, musely s vrcholovým sportem automaticky vylučovat. Pan Haník je ale z nějakého důvodu skálopevně přesvědčen o tom, že přesně ví, jak to my ženy máme vnitřně nastavené. Jak bychom se měly chovat, jaké vlastnosti potřebujeme mít, abychom byly úspěšné, kdo by za nás měl rozhodovat, jak moc chceme či nechceme vyhrávat, kde bychom se měly angažovat a čeho jsme či nejsme schopné. To vše i přesto, že ženou není, nikdy nebyl, ženy nikdy dlouhodobě netrénoval, pohybuje se v převážně mužském kolektivu a obecně je spíš pověstný tím, že ženské duši moc nerozumí.
Markéta „Maki“ Sluková, plážová volejbalistka
Vážený pane předsedo,
s radostí jsem si přečetla článek místopředsedy Českého olympijského výboru Zdeňka Haníka uveřejněný v Reflexu. Plně se s ním ztotožňuji. Vrcholový sport není jednoduchý pro nikoho, ovšem muži jsou pro něj lépe vybaveni. Sama jsem v minulosti udělala tu chybu, že jsem byla reprezentantkou, a dodnes se v noci budím hrůzou nad vzpomínkami z dob své aktivní kariéry. Vůbec nejhorší byla vítězství. Dnes je mi líto všech soupeřek, které kvůli mé hamižnosti nemohly vyhrát. Později jsem pochopila, kde je moje místo, vdala se a porodila tři děti. Ale kdybych nepotkala muže, jenž mě vede, kde bych byla, ptám se? A to je i důvod, proč Vám píšu. To Vy máte možnost nás vést. Vy se můžete zasadit o zrušení ženského vrcholového sportu. Vždyť komu bude chybět? Ano, z letošních sedmi olympijských cenných kovů, jimiž se Česko pyšní, by zbyl jediný, který vybojoval Michal Krčmář, ale myslím, že kdyby ostatní medailistky místo přehnaného zápolení podporovaly své bratry a partnery, měli bychom jich třeba mnohem víc. Zrušte prosím i Komisi rovných příležitostí ve sportu, která spadá pod ČOV. Věnuje se prevenci sexuálního obtěžování, a když děvčata sportovat nebudou, nebude ani koho obtěžovat. Kluci jsou silnější a ochranu nepotřebují.
Dbejte názorů a rad lidí, jako je pan Haník. Je zbytečné zabývat se bojem s podfinancovaností českého sportu, nedostatkem erudovaných trenérů a snahou o celkové zlepšení systému. Věnujte se naopak tomuto tématu. Každý článek, jako je ten z Reflexu, přispívá ke zkvalitňování mezilidských vztahů a upevňování pozice sportu jako tmelicího prvku společnosti.
Jsem vděčná za to, že právě pan Haník je místopředsedou ČOV pro olympismus a vzdělávání. Je to cesta správným směrem.
Se srdečným pozdravem a věčnou touhou remizovat
Barbora Černošková, mj. třináctkrát mistryně ČR v synchronizovaném plavání, sportovní redaktorka ČT
Další reakce na téma žen ve sportu si přečtěte v novém tištěném Reflexu, který vychází ve čtvrtek 3. května.
