Z Bruselu dostaneme o miliardy méně. Je to dobrá zpráva, ubude „čapích hnízd”, méně zbude i na podvodníky
Jsou to dvě dobré zprávy v jedné. Z evropského rozpočtu má Česko dostat v letech 2021–2027 méně peněz. Zdá se vám to naopak jako špatná zpráva? Nikoli. Znamená, že bohatneme a také že ubude „čapích hnízd“. Čím méně je peněz k rozdávání, tím méně je příležitostí k rozkrádání. Aspoň teoreticky.
Zatím je to samozřejmě jen návrh evropského rozpočtu, který musí schválit všechny unijní státy. Brusel chce výrazně zvýšit výdaje na boj s migrací a ochranu hranic, zde přidá stovky miliard. Peníze ušetří na dotacích pro zemědělce a pro chudší, méně rozvinuté země, jako je právě Česko.
Pravděpodobně hlavní politický cirkus se bude v příštích měsících odehrávat kolem podmínky, že země, které budou chtít peníze čerpat, budou muset držet „bruselskou lajnu“ právního státu. Ale tentokrát se věnujme prostému faktu, že Česko zřejmě získá méně než v minulosti. Jsme už vcelku bohatí, česká ekonomika roste a srovnává krok například s ekonomikou španělskou.
„Zcela určitě neobhájíme částku, kterou využíváme v současné době. Osobně očekávám redukci o nějakých deset až patnáct procent,“ uvedl pro Českou televizi člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Petr Zahradník. Tím by o kousek mělo ubýt i pokušení k rozkrádání a zbytečnému utrácení.
Chudí podporují bohaté
Eurodotace v minulosti pokřivily jednu generaci zdejších politiků, křiví i rovné podmínky podnikání. Co je to za fér konkurenční boj, když jedna firma peníze získá, druhá nezíská a třetí je na svůj úkor raději odmítá, neboť „se přece nenecháme zavřít“?! Dotace z evropských fondů jsou sice vedeny myšlenkou vyrovnávání rozdílů uvnitř EU, ale mastili a mastí si na nich kapsy také rozliční vykukové, mafiáni, kmotři, političtí hochštapleři. Platí se z nich rovněž absurdní programy typu zaměstnaneckých školení, výrobní linky na toastové chleby, asfaltování polních cest či rozhledny, z nichž není co vidět.
Miliony proudí z kapes běžných daňových poplatníků do firem velkopodnikatelů a velkoagrárníků, ne nadarmo se jim přezdívá sociální dávky pro bohaté. Spousta peněz se na dlouhé cestě třeba od německého poplatníka k českému miliardáři legálně ztratí i ve výplatách úředníků a poradenských společností, bez nichž se „čerpání“ už stěží obejde.
Inkasovat a utrácet peníze, které vydělal někdo jiný, je samozřejmě příjemné. Eurodotace jsou jako droga. Lidé, kteří z nich jakkoli profitují, si však odvykací kúru sami nenaordinují. To mají v rukou jen voliči čili plátci daní v celé Evropské unii.
