Zlobivý miláček Emmanuel: Macron svým přitvrzením vůči imigrantům překvapil i své přiznivce
Francie zavádí nová migrační pravidla. Podle nich bude ten, kdo nelegálně překročí hranici mimo oficiální hraniční přechod, potrestán až jedním rokem vězení.
Překvapivě se tak děje za vlády prezidenta Emmanuela Macrona, kterého dosud unisono obdivovali zastánci evropského superstátu, evropští sociální liberálové i velká část levice. Ještě před rokem se minimálně při pohledu ze zahraničí zdálo, že přece Macron je ten uhlazený, nekonfliktní, korektní politik, jenž porazil antiimigrační „dračici“ Marine Le Penovou.
Nyní ovšem mladý prezident přišel s návrhem na řešení migrace do země galského kohouta a zvolil postupy, které zaskočily i řadu jeho dosavadních domácích příznivců. Zejména levé křídlo jeho středově „všeobjímající“ strany Republika v pohybu (REM) se pod tíhou protiimigračních opatření otřáslo. Jeden z poslanců dokonce oznámil, že bude hlasovat proti návrhu nových pravidel a vystupuje ze strany. Další dvě desítky Macronových zákonodárců se hlasování zdržely.
Vládní návrh migračního zákona obecně zpřísňuje podmínky pro získání azylu či zjednodušuje podmínky pro vyhoštění žadatelů o azyl, kteří budou odmítnuti. Migrace do země je podle vládních představitelů příliš vysoká. Zatímco ve zbytku Evropy příliv migrantů v posledním roce klesl, ve Francii je to naopak – loni se jich o azyl přihlásilo sto tisíc.
Napomáhání migrantům
Celá sada opatření, jež má přílivu migrantů nově zabránit, je navrhovateli představována jako posílení efektivity státu. Má pomoci hlavně těm, kdo azyl v zemi dostanou. Efektivita je vůbec Macronovým hlavním politickým zaklínadlem. Tady ale narazila na kritiku, že je pláštíkem pro tvrdá protiimigrační opatření. Jedna z poslankyň Macronovy strany v parlamentu kritizovala vládu, že si s podobnými návrhy pouze hraje se strachem Francouzů.
Lidskoprávním organizacím se nelíbí zejména zdvojnásobení počtu dnů, po které může být odmítnutý žadatel o azyl zadržen v záchytném zařízení. Dosud to bylo 45 dnů, nyní to má být 90 a zadržení se má týkat i jejich dětí. Stejně je rozzlobil i návrh, aby kromě nelegálního překročení hranic mimo přechod či použití falešných dokumentů pro vstup do země bylo trestné i poskytování pomoci nelegálním migrantům.
Macron se snad poprvé během svého prezidentství postavil k řešení zásadní reformy v souladu s veřejným míněním. Zatímco při uvolňování pracovního trhu jde proti proudu francouzské odborářské tradice a čelí kvůli tomu vlně protestů a stávek, v případě migrace vyšel vstříc většinovému názoru veřejnosti, které si přeje silnější kontrolu hranic. Tomu Macron vychází vstříc i prodlužováním výjimky ze schengenského systému, která Francii „dočasně“ umožňuje kontrolovat její hranice. Mimochodem jak republikánská pravice, tak protestní Národní fronta návrh azylové reformy kritizují jako příliš měkký.
Kouzlo efektivity
Macron samozřejmě není francouzskou podobou Donalda Trumpa. Je naopak v první řadě pragmatik, v maximální míře volící praktická řešení a nezatěžující se ideologickým pohledem na věc. Do Macronova arzenálu totiž patří vedle liberalizace trhu či zpřísnění azylové politiky také apel na prohloubení evropské integrace v řadě oblastí, jak to nedávno opakoval při projevu na půdě Europarlamentu.
V této souvislosti může na mysli vytanout i výrok českého premiéra Babiše, v němž se lídr hnutí ANO s Macronem srovnával. V mnohém se samozřejmě liší, ale právě důraz na efektivní řešení (a často efektně provedená řešení) je do určité míry spojuje.
Přelom na obzoru
V migrační politice si teď Macron dokonce vysloužil hodnocení francouzských médií, podle nichž je v této oblasti ještě tvrdší než jeden z jeho pravicových předchůdců – Nicolas Sarkozy. Macronův přístup k migraci a ochraně hranic může předznamenat celkový posun v těchto otázkách i v celé Evropské unii, protože Francie zůstává jedním z jejích motorů.
Text vyšel také v tištěném Reflexu č. 18/2018.
