Státní maturita z češtiny letos dala zabrat: Potřebují znát jazykovědné libůstky skutečně všichni?
Didaktický test z češtiny v rámci povinné státní maturity je každoročně důvodem k velkým debatám. Někomu vadí vrstvení banálních jazykovědných a literárních pojmů, před dvěma lety si zase část maturantů stěžovala, že nevěřící studenti nemůžou znát postavu Jidáše jako symbol zrady. Letošní „didakťák“ může v tomhle směru upoutat zlatou kapličkou nebo hledáním apozice. I tak ale jako vždycky kontroloval spíše ten nejhlubší základ, jaký by maturanti měli mít.
Podobně jako v minulých letech stál test z velké části na práci s textem a jeho interpretaci. Hned první z textů – recenze divadelní hry – ale mohl budit otázky. Na základě použití fráze „zlatá kaplička“ a narážky na oponu Vojtěcha Hynaise měli studenti poznat, že je v recenzi řeč o Národním divadle. Otázka zní, zda k základnímu kulturnímu přehledu patří znalost slangového pojmenování pro Národní divadlo a povědomí o slavném malíři, který mu dělal oponu.
Ve středoškolské češtině se o Hynaisově oponě neučí ani na gymnáziích, zlatá kaplička se teoreticky může sem tam zjevit v nějaké čítance. Jde ale jen o jeden bod, a pokud ho právě tady maturant ztratí, je to ztráta nejspíš spravedlivá – neznám-li Hynaise, asi bych neměl odmaturovat za jedna. Do češtiny jako předmětu se přece jen přirozeně promítá i všeobecný přehled, povědomí o aktuálním dění a čtenářská gramotnost – už jen proto, jak moc se všechny tyto atributy odrážejí v literatuře.
Potřebují všichni znát jazykovědné libůstky?
U téhož textu se pak dá rozebírat ještě otázka na jeho styl a žánr. Studenti odborných škol a učni můžou mít problém s termíny jako „dominantní znaky publicistického stylu“, možná by bývalo vhodnější lehce upustit od pojmů, jít naproti přemýšlení maturanta a ptát se třeba, zda se takový text vyskytne spíše v novinách, anebo v úředním dopise. Podstata otázky je pak stejná, způsob jejího kladení studentům o něco bližší.
Historické znalosti pak prověřuje ještě jeden úkol u dalšího textu. „Dokonce i tady, v Čechách, které ruské tanky nejdřív osvobodily, a pak navrch ještě jednou, jako když se osladí už oslazený čaj, takže je na vylití, se zachovala až překvapivá úcta k ruské herecké škole,“ píše Jan Němec ve svém Ruském člověku, s jehož úryvkem test pracuje. Studenti mají za úkol rozpoznat, že jde o ironickou narážku na události srpna 1968. Opět ne tak úplně „češtinová“ otázka, opět ale zároveň věc nejzákladnějšího přehledu o novodobých českých dějinách.
Několik dalších úloh se pak zaměřuje na gramatiku, studenti mají odhalit pravopisné chyby, nebo naopak označit větu bez hrubek. Klasice v podobě větného rozboru maturanti rovněž neutečou, i zde se ale dá ptát, zda podobné jazykovědné libůstky opravdu potřebuje do života znát povinně každý.
Problém jednotné zkoušky pro všechny
Na kontroverzní identifikaci záhadné epizeuxe, nad níž se pozastavila řada odborníků a dvě třetiny maturantů ji před dvěma lety nezvládly, letos žádná úloha podobného typu nenavázala. V hledání apozice a metonymie pomohla definice i s příkladem, a opět tak šlo spíš jen o schopnost logicky uvažovat nad textem a najít v něm požadovaný princip.
Z literárního přehledu pak studenti hned u prvního textu dostali otázku na Oscara Wilda. Jeho Obraz Doriana Graye bývá v rámci povinné četby oblíbený i mezi středoškoláky, proto se v testech objevuje pravidelně. U přiřazování spisovatelů k stručnému popisu jejich díla se zas promítlo odstupňování v hodnocení – kdo chce jedničku, musí holt něco vědět kromě Shakespeara i o Petrarkovi a je to tak asi dobře. Otázka zní, jak moc se o takovém Petrarkovi nebo Cervantesovi mluví na učilištích, ale to už jsme zase zpátky u věčného problému jednotné zkoušky pro všechny.
Letošní didaktický text tak celkově neukázal nic zas tak převratného, mohl však být podnětem k zamyšlení nad celkovou podobou středního školství. Státní maturita sama o sobě odhaluje důraz na unifikaci v českém vzdělávání v plné nahotě, didaktický test pak asi nejvýrazněji ukáže, jak moc „stejné“ a podle cermatovských měřítek nastavené školy reálně jsou.
Autor je studentem gymnázia.
