Děti v uniformách hrají islámské bojovníky. Turecké mešity v Německu a Rakousku oslavují radikalismus
Před několika týdny rozvířilo veřejné mínění v sousedním Německu a Rakousku zdokumentování několika případů oslavování násilí a radikalismu v tureckých mešitách, které ukazují na vzrůstající problém se vztahem tureckých imigrantů k zemím, v nichž se usídlili. Vyvolávají vážné otázky, komu jsou vlastně milióny tureckých imigrantů věrné, zda hostitelským zemím, nebo turecké vládě islamistického prezidenta Erdoğana, či jiným extremistickým skupinám ze zemí svého původu?
Prvním skandálem je společenské setkání muslimů v mešitě provozované Rakousko-tureckou islámskou unií (Avusturya Türkiye İslam Birliği – ATIB) na vídeňské Dammstraße z března tohoto roku. Tehdy děti oblečené v tureckých vojenských uniformách na besídce převážně pro turecké muslimy předváděly scénky oslavující turecké bojovníky v bitvě o Gallipoli proti armádám Spojenců vedených Británií v letech 1915–1916. Samotná mešita se fotografiemi z této akce chlubila na sociální síti Facebook, ale po negativním ohlasu v rakouských médiích fotografie smazala.
Za celou tuto kauzu si ATIB ovšem vysloužila i kritiku z řad jiných rakouských muslimských organizací. Například místopředseda Islamische Glaubensgemeinschaft in Österreich Esad Memic se obává, že celá kauza velice zhorší vnímání muslimů a islámu v rakouské společnosti.
Před touto mešitou byl dokonce jedním muslimem fyzicky brutálně napaden štáb státní rozhlasové a televizní společnosti ORF, který tam přijel natáčet reportáž o celém skandálu. V reakci na něj například rakouský politik Peter Pilz označil ATIB za jednu z nejnebezpečnějších organizací pracujících proti Rakousku ve prospěch tureckých islamistů a vyzval k jejímu zrušení. Podle informací rakouských médií ATIB spravuje v současnosti zhruba 60 mešit a modliteben v celém Rakousku, ale její vliv na rakouské muslimy stále sílí. Podle rakouských médií a bezpečnostních expertů je organizace přímo řízená z tureckého ministerstva pro náboženské záležitosti.
Šedí vlci
Dalším skandálem je případ na internetu zveřejněných fotografií ze setkání v několika rakouských mešitách, kde jako kulisy použili organizátoři vlajky organizace tureckých extrémně nacionalistických Šedých vlků, jejichž členové se opakovaně uchýlili i k teroristickým útokům na lidi označené jako nepřátelé Turecka.
Rakouský deník Kurier například referuje o takovýchto setkáních ve společenských místech muslimské organizace Turecká federace v Salcburku, ve Vídni, v Horních Rakousích, Tyrolsku a ve Vorarlbersku. A rakouský víkendový zpravodaj města Vídně Falter informoval v půlce dubna, že gesta hnutí Šedí vlci používá i generální tajemník Islámského společenství v Rakousku Baki Uslu.
Podobně problematické aktivity odhalila německá média například i v mešitě spravované Turecko-islámskou unií pro náboženské záležitosti (Türkisch-Islamische Union der Anstalt für Religion – DITIB) v městě Herford v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Německý regionální deník Neue Westfälische informuje o dalším podobném záznamu z mešity v městě Mönchengladbach. Děti oblečené ve vojenských uniformách hrají ve scénkách ukazujících boj, dívky v kostýmech předvádějí padlé islámské mučedníky a podobně.
Podle německého zpravodajského webu Buzzfeed-News se podobná setkání odehrávala i v mešitách v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko, například v městě Ulm.
Turci v Rakousku dál zůstávají hlavně Turky bez zájmu se integrovat
Z popisu výše uvedených případů je zřejmé, že mnohé komunity tureckých imigrantů nemají příliš zájem se integrovat do německé či rakouské společnosti a místo toho se snaží i v těchto zemích být na prvním místě Turky a budovat tureckou identitu i mezi dalšími generacemi svých potomků.
Zároveň je mnohem více znepokojující, že mešity neslouží v těchto komunitách pouze k modlitbám a náboženským úkonům, jako například kostely u křesťanů, ale naopak se z nich stávají centra radikalizace, a podle zpráv v německých médiích slouží některé mešity a islámské organizace i jako prodloužené ruce tajných služeb domovských zemí. Je ovšem otázkou, jak moc se tomuto jevu věnují příslušné německé a rakouské tajné služby, když politici jsou dnes šokováni tím, co se děje v německých a rakouských mešitách.
Islámská centra jako úkryt pro hledané osoby
Čeští odborníci se tomu přitom věnovali již v roce 2002 v tehdy veřejně dostupné zprávě Terorismus a organizovaný zločin ve střední a východní Evropě od Mgr. Oldřicha Krulíka, Ph.D., kde se mimo jiné píše: „S radikalizací muslimů v zemích SVE souvisí i snaha o vybudování islámských center – mešit a kulturních středisek, které mohou v budoucnu sloužit nejen za prostředek šíření myšlenek radikálních islámských hnutí, ale i jako základna pro činnost ohrožující bezpečnost státu (viz příklady ze západní Evropy, kde islámská centra slouží jako úkryt pro hledané osoby, skladiště zbraní, základny zpravodajských služeb apod.). Centra bývají napojena na humanitární organizace podporované z Íránu, ze Súdánu a Saúdské Arábie, které se zapojují do obchodu se zbraněmi a do financování teroristických skupin. Přesto, že je islámská komunita ve většině zemí SVE relativně malá a snahy o zakládání center a zahraničních nadací narážejí na odpor úřadů a veřejnosti, je třeba s tímto nebezpečím v budoucnu počítat.“
Jak je tedy vidět, tak to, co dnes se šokem sleduje rakouská a německá veřejnost v některých mešitách a islámských organizacích, je přesně to, před čím varovali čeští bezpečnostní experti již v roce 2002. Je jen otázkou, jak moc silně je tento jev v muslimských komunitách rozšířen a jak bude ovlivňovat budoucí soužití mezi muslimskými imigranty a většinovou společností.
