Když se dva hádají, třetí má problém. Magistrát kvůli Libeňskému mostu neschválil peníze na inkluzi pro školy
Nemusím snad podrobně opakovat to, čeho byly plné noviny. Na konci dubna médii proběhla zpráva, že po dvouhodinové debatě týkající se především Libeňského mostu se pražské zastupitelstvo 26. 4. 2018 rozhodlo neschválit program vlastního zasedání, jež tak předčasně skončilo. To všichni víme. Jenže je tu ještě věc, která se neví.
Na tomto předčasně ukončeném jednání byl původně předložen i návrh na úpravu rozpočtu. Rada hlavního města Prahy totiž 10. 4. 2018 odsouhlasila návrh na poskytnutí účelových dotací z rozpočtu hlavního města Prahy městským částem pro jimi zřízené školy, určených na dokrytí integrace žáků na období od 1. 1. 2018 do 31. 8. 2018. Rozuměj — jedná se o slavnou inkluzi, tedy o mzdové náklady asistentů pedagoga v celkové výši přesahující 24 miliónů korun.
O návrhu se tedy nejednalo. A tak ředitelky a ředitelé pražských škol nemají peníze na výplaty pro asistenty pedagoga. Největší problém ale, jak už to tradičně bývá, mají ředitelky mateřských škol, a to s ohledem na povahu a velikost jejich rozpočtu. Základky jsou na tom líp.
Nesmyslné financování a neustálé vyřizování dotací
V důsledku je to ukázka nesystémového financování našich škol. Místo toho, aby školy dostaly „balík" peněz, tedy rozpočet odpovídající nákladům na požadovanou činnost, pořád řeší ad hoc dotace.
Tu mají zvlášť peníze na inkluzi, tu zvlášť peníze na pomůcky, tu zvlášť šablony (rozuměj další dotace) na chůvy ke dvouletým dětem či jiné na školení učitelů a tak dále a tak dále. Zkrátka rozkouskovaný rozpočet na témata a problémy.
Jinak řečeno, na úrovni státu se centrálně rozhodne o tom, jak bude vypadat inkluze, jak se začlení handicapované nebo dvouleté děti, ale pak se školám ad hoc dávkují peníze malými částkami = co problém, to jiná dotace.
Bez peněz kvůli mostu?
Snad by se dala pochopit i byrokracie a papírování okolo takových dotací. Co ale pochopit nelze, je, že ředitelka mateřské školy uzavře pracovní poměr s asistentem pedagoga, musí zajistit péči o inkludované dítě a pak nedostane potřebnou dotaci na zaplacení mzdy jen proto, že se politici hádají kvůli mostu.
Proč se nikdo z politiků veřejně neptá, co mají dělat ředitelky do té doby, než peníze dostanou? Kolik času stráví zjišťováním a telefonováním, kdy a zda budou mít školy peníze doopravdy, ne jen v podobě papírového usnesení, které je jim k ničemu?
Chápu, že je před komunálními volbami, a tak se politici potřebují před voliči předvádět. Nemusí tím ale komplikovat život ředitelkám mateřských škol, jež potřebují zaplatit mzdu za odvedenou práci asistentům pedagogů.
Autorka je analytička.
