Vladimír Pikora: Díky Evropské unii nebude válka. Fakt, jo?
Mám jednoho dobrého kamaráda, s nímž — ačkoli je opravdu dobrý kamarád — v mnoha politických tématech vůbec nesouhlasím. Jedním z našich posledních sporů bylo, že on tvrdí, že díky EU není a nebude v Evropě válka. Mír je pro něj tak velká hodnota, že od Bruselu snese vše a chce další integraci Evropy.
Já bych si přál, aby měl pravdu. Jenomže podle mě je naivní, protože pokud válka bude, bude naopak právě kvůli EU. Přesněji řečeno kvůli sluníčkům, která strkají nos do věcí, do nichž jim nic není.
Podobný názor jako můj kamarád má evidentně i europoslanec Libor Rouček. Tento týden na Facebooku napsal: „Dnes je Den Evropy. Nikde jinde na světě neexistuje podobné soustátí, kde tolik lidí žije v míru, ve svobodě a v prosperitě jako v Evropské unii. Važme si toho!“
Asi to myslí dobře. Ale co říká, není tak úplně pravda. Jen si podle mne nasadil klapky na oči a vidí, co vidět chce. Vzpomeňme si, jak se demokraticky chtělo odtrhnout Katalánsko a jak bylo brutálně a nesvobodně potlačeno. Zatykač na premiéra a hrozba desítek let kriminálu za to, že chtěl udělat, co si lidé odhlasovali v referendu. To je naprosto neospravedlnitelné. To, že nejvyšší představitel EU odhaluje sochu Karla Marxe, vyzývajícího k třídnímu boji, má ke svobodě asi tak blízko jako odhalování sochy Hitlera. Avšak budiž. Ale jak je to s onou otázkou míru?
Pro mě je důležitý argument kamaráda, že války v Evropě vznikaly z ekonomických důvodů. Zejména pak, když mezi sebou soupeřilo Německo s Francií. Když tyto dva státy spojíme a přidáme k nim další, můžeme spolupracovat a mít společné ekonomické zájmy. Díky EU proto nemůže být válka. Myslím, že to zní logicky. A přesto s tím nesouhlasím.
Myslím, že Německo už ČR nenapadne. Proč by to dělalo? EU v tom nehraje žádnou roli. ČR už ekonomicky kolonií Německa je. Němci tu nemají co víc dobývat. Vše podstatné je už dávno jejich.
Co se týče zbytku Evropy, myslím, že tam evropské dohody a legislativa selžou. Historie ukazuje, že nakonec jednoho dne selžou všechny dohody. Nemusíme chodit daleko. Stačí si vzpomenout na Mnichov či na vstup spřátelených vojsk v roce 1968. I OSN je podobně jako EU k ničemu.
Samotný mír nemá s EU nic společného. I bez EU by byl mír. Mír neudrží úředníci v Bruselu, ale armáda. Historicky jedinou osvědčenou pojistkou proti válce bylo připravovat se na válku a odstrašit potenciálního agresora. Čím větší zbrojení, tím větší mír. Zní to absurdně, ale je to tak. A tady je problém. EU nezbrojí.
Zprávy z Německa říkají, jak je německé letectvo téměř nebojeschopné. Většina zemí EU neplní závazky vůči NATO a nedává na armádu ani dvě procenta HDP. Všichni šetří a spoléhají na Ameriku. Jenže já si nejsem jist, že bude Amerika mír bránit. Americký prezident D. Trump nedávno prohlásil, že neví, zda by Američané bránili Pobaltí, ačkoli je členem NATO.
K čemu bude Pobaltí členství v EU a eurozóně, pokud do něj vjedou ruské tanky? Jak ho euro zachrání? Myšlenka, že díky EU není a nebude válka, je nesmyslná. Putin veřejně říká, že za dva dny je schopen dorazit s tanky do Varšavy. Naše zprávy říkají, že přesun mechanizovaného praporu AČR k hranicím Ruska by nebyl jednoduchý. Kde udělala EU chybu?
Ano, odpověď znám. Putin prý lže. To je dnes populární odpověď na vše.
EU udělala chybu v tom, že válka vlastně už začala. Jen tomu ještě neříkáme válka. Snad poprvé a asi naposledy jsem souhlasil s francouzským prezidentem E. Macronem, který minulý měsíc v Evropském parlamentu pronesl, že EU je na sklonku občanské války mezi demokracií a nedemokracií. Má pravdu. Lidé jako on prohloubili ve společnosti příkopy a demokracii neprospívají.
Státní média, jimž se říká veřejnoprávní, protože žijí z veřejných poplatků, které mají charakter nedobrovolné daně, jedou oficiální proevropskou propagandu. Ti, kteří s nimi nesouhlasí, jsou označeni za populisty a ruské agenty. To nahrává Rusku. Když čtu, co všechno údajně ovlivnil Putin, kdo díky němu prohrál nebo vyhrál volby, musel by to být polobůh. To přece není možné, aby jeden agent KGB dokázal tolik věcí. Zprávy o nekonečné globální moci mu pochopitelně doma nahrávají. EU mu tak vlastně nechtěně vyhrává jeho domácí volby.
Samotný Macron přitom podle mě v jistém slova smyslu vydá za sto ruských agentů. Zcela zdiskreditoval slovo populista. To je totiž podle něj každý, kdo s ním nesouhlasí. Macron v Evropském parlamentu pronesl: „Někteří říkají, že lidé už Evropu nechtějí, a navrhují pozlacené a dobrodružné cesty. Nesmíme ale přistupovat na hru populistů.“ Chybí už jen poznámka, že se cítí jako kůl v plotě, a měli bychom tu podobný projev jako od Milouše Jakeše na Červeném Hrádku. Z populistů se tak vlastně stává synonymum pro oponenta, či dokonce disidenta.
Rebelové jsou přitom ve Visegrádské čtyřce. Macron to jasně naznačil. Řekl: „Zdá se, že v Evropě se projevují zárodky občanské války. Zvláště v těch státech, kde se sobecké zájmy stavějí nad to, co je důležité, a to, co sjednocuje Evropu.“ Ano, maďarský premiér V. Orbán ostře bojuje s Macronem ohledně imigrantů. Takže je na indexu.
Právě imigranti jasně dělí společnost. Mnoho lidí proto říká, že díky EU a její proimigrační politice válka v Evropě již několik let probíhá. Má ale jinou formu, je to válka mnoha úrovní. Ve skutečnosti se jedná o válku občanskou, jen beze zbraní a krve.
To se také projevuje v honbě po tzv. fake news. Současný svět je tak složitý, že neumíme ověřit každou zprávu. Jen vidíme, že oficiální výběr zpráv je nevyvážený. Neumím prověřit, zda je pravda, co píše Die Welt, totiž že koncem roku 2017 žilo v Německu už přes dva milióny imigrantů, kteří nepracují a žijí jen z dávek. Neumím ani ověřit zprávu, že meziročně vzrostla kriminalita imigrantů o 50 %. O tom se oficiálně mlčí. Ale pak jako blesk z čistého nebe přijde oficiální zpráva, že nějaký člověk jiného napadl mačetou ve vlaku. Všichni sice hned vědí: Aha, to byl imigrant, ale oficiálně se to dozvíme až za několik dní, kdy je zpráva už neaktuální. Jak za komunistů už čteme zprávy mezi řádky.
Macron svou řeč zakončil slovy, že nelze ze všeho obviňovat vedení EU a že je nutné nabídnout lidem konstruktivní řešení. To má určitě pravdu. Já bych svá slova zakončil tím, že bych byl rád, kdyby Evropu vedli lidé mající na rozdíl od Macrona děti. Z Macrona mám pocit, že dělá politiku do dalších voleb; otec od rodiny by na rozdíl od Macrona dělal politiku pro své děti, a tedy pro příští generace. Jen by nenadával odpůrcům, ale snažil by se věcně řešit to, na co si stěžují. Takže, Macrone, v zájmu míru vyřeš věci tak, aby Francie nemusela být stále ve výjimečném stavu jako za války. Vždyť přece kvůli EU nebude válka.
