Trump slaví první vítězství nad KLDR. Je chaotický génius, nebo skočil Kimovi na špek?
Americký prezident Donald Trump slaví první hmatatelný úspěch ve své neotřelé politice vůči severokorejskému režimu. Na půdu Spojených států se mu podařilo dostat tři americké občany, které komunistický režim léta věznil a posílal na nucené práce. V přímém přenosu jsme vystoupení čerstvě propuštěných z letadla mohli pozorovat i my v Česku. Na rozdíl od studenta Otto Warmbiera mohli jít po svých a mohli mluvit. Donald Trump se proto tímto diplomatickým úspěchem může krátce před plánovaným setkáním s Kim Čong-unem okázale chlubit a také to dělá. Pozdravit je v brzkých ranních hodinách přijel přímo na vojenskou základnu.
„Jsou to skvělí lidé a tohle je pro ně velký den,“ hlásal Trump po příletu trojice se svým typickým téměř dětinským nadšením. „Rádi bychom poděkovali Kim Čong-unovi,“ dodal vzápětí s tím, že opravdu věří, že paranoidní a léta od zbytku světa odříznutý vůdce KLDR chce něco změnit a přistoupí na denuklearizaci své země. Trump Kimův ústupek vnímá jako svou výhru, jako bod pro svůj tým před očekávaným klíčovým utkáním. Zdá se, že věří, že to byla právě jeho tvrdá slova, výhrůžky a sankce, které šéfa Severní Koreje přivedly buď k rozumu, nebo alespoň k jednacímu stolu.
Dost pravděpodobně je to ale přesně to, čeho chtěl Kim Čong-un docílit. Jeho pověst vypočítavého politika nahrává interpretaci, že Trumpa dostal tam, kam chtěl. Kdyby trojici vězňů nepropustil, jen málokdo by uvěřil, že je jeho režim připravený jednat o narovnávání vztahů a míru. Takhle nechává vyniknout Trumpovu pýchu a zároveň staví sám sebe do role rozumného muže, který žene jednání dopředu a je ochotný dělat ústupky. Své pole pro nadcházející summit si Kim připravil skvěle. Ústupky teď totiž bude moct začít požadovat on.
Trump se nažral a Kim zůstal celý
Pro Kima to přitom bylo to nejjednodušší, co mohl udělat. Bylo by trochu naivní předpokládat, že mění svou taktiku a podléhá diplomatickým tlakům. Spíše jen taktizuje. Stojí před ním zásadní otázka zničení svého jaderného arzenálu a toto vstřícné gesto mu dává čas a výhodu. „Je to pozitivní krok. který mě ale nijak nepřekvapuje,“ hodnotí propuštění vězňů odbornice na severokorejský jaderný program Catherine Dillová. „Osvobození tří vězňů je mnohem jednodušší než vyjednávání složitého procesu denuklearizace.“
Otázkou také zůstává, jakou roli v přemístění Američanů hrál Trump. Podobnou žádost měl při jednání s KLDR také jihokorejský prezident Mun Če-in. Jeho šest zajatců ale režim dál drží, vyhovět se rozhodl jen Americe. Jestli proto, že cítil, že Američané potřebují ke společnému jednání větší jistoty, nebo je pro ně summit s Trumpem mnohem důležitější, jasné není. Jisté ale je, že Donald Trump z toho udělal mnohem větší mediální show, než by udělal Kimův jižní soused. Tu navíc stupňuje i oddalováním místa, kde by se summit USA a KLDR měl konat, šílenství novinářů vrcholí a očekávání roste. A to znovu nahrává Kimovi.
To, že bere jednání vážně, měla zřejmě demonstrovat i jeho už druhá cesta do Číny. Po letech soustředění se na vývoj jaderného programu se severokorejský lídr vrhá na půdu diplomatické šachovnice agresivně. Zmírnění dopadů sankcí, které škrtí jeho ekonomiku, je pro něj hlavní priorita, za kterou je, zdá se, ochotný slíbit téměř cokoliv.
To, jestli je ochotný pak tyto sliby dodržet, je ale jiný příběh. Chybí totiž zatím systém kontroly a přesvědčení, že se dá komunistickému a autoritářskému vůdci důvěřovat. Kim bude dost možná sázet hlavně na to, že si chce Trump připsat zásadní zářez v historii tím, že usmíří znesvářené národy a přivede nejtajemnějšího světového lídra mezi vysoké kruhy politiky a sáhne si k Nobelově ceně. Bude to ale také jen na Kimovi, jestli Trump naopak do dějin nevstoupí jako jeden z největších politiků naivek.
