Předstírají Erasmus: Kdo smí kritizovat vzdělávací programy a kdo ne?
Česká konference rektorů nedávno vydala oficiální tiskovou zprávu, že se důrazně ohrazuje proti nekompetentním výrokům o programu ERASMUS+, které šíří poslanec Lubomír Volný (SPD), dále dodala, že zmíněný Program ERASMUS+ „významně přispívá k rozšíření zkušeností a vědomostí studentů českých vysokých škol a k posílení konkurenceschopnosti ČR“.
Pro pět ran do všech akademických budov, to se tak velevážená organizace, jakou je (či být má) Česká konference rektorů, musí skutečně vyjadřovat ke každému s prominutím „kecu“ nějakého řadového poslance z opoziční (dle některých politologů spíše obskurní) strany?
Mám za to, že to připomíná situaci, jako kdyby se v 90. letech minulého století vrcholní rektoři vyjadřovali k výrokům nějakého řadového sládkovce — třeba poslance Františka Houfa či Zdeňka Krampery. (Přiznávám v rámci fair play: ta pozapomenutá jména jsem si musel „vygooglit“, abych vám uvedl příklad.)
Jak jsem naznačil výše, to mi přijde od českých rektorů opravdu nedůstojné.
Avšak když už jsme narazili na užitečnost programů ERASMUS+, ačkoliv nepopírám v zásadě jejich prospěšnost, nicméně nemohu souhlasit s jejich takřka posvátnou nekritizovatelností.
Dovolím si tedy vydat proti proudu a přidat též několik málo kritických slov.
Předstírají Erasmus
Je veřejným tajemstvím, že mnohé pobyty „erasmáků“ se mění spíše na pěkný několikaměsíční mejdan. Ne že bych jim to nepřál, též jsem byl mlád, nicméně otázkou je, zda to mají spoluplatit evropští daňoví poplatníci. Taktéž erasmáky tisíce občanů EU probuzených při jejich ranních návratech z diskoték, pardon, ze studoven by mohly vypravovat. V nadsázce glosováno – augustiniánský kanovník Erasmus Desiderius Rotterdamský se musí možná v hrobě studem obracet.
Na první pohled vypadá Erasmus odborně a pedagogicky přínosný, alespoň tedy na papíře, žel realita mnohdy kulhá. Jihomoravská VŠ pedagožka Hana Lipovská například popisovala na sociálních sítích charakteristický případ jedné z jejích studentek: K výjezdu na Erasmus musela prokázat znalost angličtiny na úrovni C1, aby si následně jako jeden z mála předmětů v hostitelské zemi směla zapsat, ano, angličtinu na úrovni asi tak B1. Odborné předměty si prakticky zapisovat nemohla, neb je „jen na Erasmu“.
Mnozí studenti neformálně přiznávají, že doba na Erasmu byla sice pěknou „dovolenou“, avšak z pohledu jejich odbornosti šlo z valné části o de facto ztracený čas. Stranou ponechme, že mnozí učitelé na „erasmáky“ pohlížejí jako na výletníky sui generis a i v případném hodnocení na ně pohlížejí více než přátelsky.
S pobavením možno číst názory některých (nejen) akademických pracovníků, že Erasmus je vlastně něco místo vojny, student se prý naučí o sebe nějak bazálně postarat (odborněji vyjádřeno: Program napomohl k osobnostnímu rozvoji studentů). No nevím, zda „pozlacená erasmácká euroklec“ je tím pravým trenažérem, navíc nahrazujícím „povinnou vojnu“. Avšak i kdyby u všech orgasmů rotterdamských jím byl, proč se má konat za peníze europoplatníků?
Kdo smí kritizovat? Svoboda slova?
K nekritizovatelnosti programů: Potenciální kritik se dostane do perfidní pasti. Pakliže sám kdysi byl na Erasmu, a jde již o desetitisíce lidí, tak mu vynadají: Sám jste tam byl, a jiným to nedopřejete.
Naopak pakliže na něm nebyl, tak mu eurohlavy pomazané suše řeknou: Jak můžete odpovědně kritizovat něco, co neznáte? Popřípadě dodají, že na Erasmu nebyl, protože je tak neschopný, že ho tam nevzali, proto to teď závistivě kritizuje.
Podtrženo a sečteno – v zásadě programy Erasmus nejsou špatnou věcí, avšak neměly by se z nich stát takřka posvátné eurokrávy rotterdamské. Vždy bychom měli mít na zřeteli jejich skutečnou efektivnost. I zde platí less is more.
À propos, pokud se nějaká euromamina chlubí kamarádkám na sociálních sítích, že se její synátor naučil konečně na studijním pobytu ve Woprusdorfu stlát postel a vynášet odpadky, tak je to spíše známka zdegenerovanosti dnešní evropské společnosti než známka progrese, odvážíme se uvažovat i tímto směrem?
Autor je právník a publicista
