Omezení Airbnb není komunismus. Doháníme, na co už jinde dávno přišli
Na půdě sociálních sítí vzbudil pozdvižení pirátský návrh na regulaci ubytovací služby Airbnb. Někdo si dělá legraci z paradoxu, že zrovna strana hájící svobodný online svět chce regulovat sdílenou ekonomiku, jiní (například Miroslav Kalousek) rovnou varují před bolševismem. Stejná „marxistická“ opatření přitom dávno fungují ve městech jako je New York, Barcelona, Paříž, Amsterdam nebo Berlín. A kdyby vedení Prahy nezaspalo, nejspíš by už dávno byla i v českém hlavním městě.
Problém sdílené ekonomiky leží tamtéž, kde tkví i její výhody – v neregulovanosti. Asi dvě nejznámější aplikace na sdílené bázi, Uber a Airbnb, totiž začínaly na zcela jiném principu, než k jakému se posunuly dnes. Uber například neměl fungovat jako taxislužba, jeho účelem bylo vytvořit platformu na jednorázový odvoz pro toho, kdo nechce jet tramvají ani platit za klasický taxík. Jinými slovy „Mám zrovna volno v autě, tak někoho svezu“ – až s výrazným nárůstem popularity si kdekdo začal řízením přes Uber přivydělávat nebo se jím rovnou živit.
V tu chvíli nastal problém – Uber začali lidé používat jako normální taxi, jen o poznání levnější a většinou s horším servisem. A také s daleko měkčími podmínkami – bez taxametrů, bez označení i bez zkoušek z místopisu a pravidelných kontrol od magistrátu. Někde na sebe reakce nenechala dlouho čekat – v Dánsku, Maďarsku či Itálii je už Uber jakožto klasický příklad nerovné soutěže postaven mimo zákon, u nás se jej na základě rozhodnutí soudu zbavili zatím jen v Brně, i když soud své předběžné opatření již zrušil.
Tvrdý postup vůči Airbnb
Trochu jiný typ potíží pak provází ubytovací aplikaci Airbnb, kde uživatelé za přijatelné peníze „půjčují“ vlastní byty a domy. Z Airbnb se časem stal byznys, majitelé bytů v centrech metropolí kvůli němu vypakovali málo lukrativní staré nájemníky, v důsledku čehož se zvedají ceny nemovitostí v celých městech. Sousedi si pak stěžují na hluk, uprchnuvší obyvatelé center zoufale hledají cenově přijatelné bydlení ve zbytku města a hoteliéři přestávají mít „co žrát“.
I s Airbnb se už řada měst vypořádala od podlahy. V Berlíně nejdřív na čas úplným zákazem, který teď vedení města zase zrušilo, ponechalo ale přitom přísné podmínky. V New Yorku je pak zakázáno pronajímat celý byt v budově s více než třemi obývanými byty (tzv. „class A dwellings“) na méně než 30 dnů, úplný zákaz platí v některých populárních čtvrtích města New Orleans. Tvrdá pravidla pak nastavila Paříž, Amsterdam či Barcelona, řada evropských měst za Airbnb vybírá nějaký typ poplatků.
Zákaz kvůli závisti přívýdělku
O něco podobného se v těchto dnech začali snažit piráti. Podle nich Praha na Airbnb ročně tratí 120 milionů korun, chtějí proto zavést poplatek. O něco kontroverznější je další část jejich návrhu – možnost pro společenství vlastníků ve svém domě Airbnb zakázat. Nad touto částí se asi pirátští poslanci pořádně nezamysleli. Sousedi by díky ní mohli snadno zakazovat pronájmy v domě třeba jen proto, že Frantovi ze třetího závidí dobrý přivýdělek, což je mimochodem další ukázka nevýhod přímé demokracie v praxi.
Na humbuku okolo pirátského návrhu je asi nejsměšnější, že z politiků proti němu nejvýrazněji vystoupil Miroslav Kalousek, z jehož strany myšlenky na omezení Airbnb původně pocházejí. Na Twitteru před pár dny napsal: „Regulovat! Zakázat! Potrestat! Zpoplatnit! Na vlastníky je třeba kleknout! Ne, tohle není Babiš, ani KSČM. Tohle je návrh Pirátské strany. Napadlo je to u pelmeňů...“
Přitom právě jeho stranický kolega, starosta Prahy 1 za TOP 09 Oldřich Lomecký volá po regulaci Airbnb už asi rok. Je to tedy taky marxista? Není. Stejně jako Berlín, Vídeň, Barcelona a Detroit nejsou komunistické despocie, ale města, jejichž vedení na rozdíl od toho pražského dovede reagovat na změny dřív, než bude pozdě.
