Proč máme žluté lány? Proč se Českem šíří sucho? Nenasloucháme těm, kdo skutečně nekecají a makají
Jestli je v této zemi nějaká komunita, která skutečně, a to už více než 20 let, „nekecá a maká“, pak jsou to tisíce sedláků hospodařících na rodinných farmách sdružení do Asociace soukromého zemědělství České republiky (ASZ). Současným hospodářům, jejichž předkové hospodařili na rodinných gruntech často stovky let, než se stali v rámci kolektivizace třídním nepřítelem, totiž stát vrátil v polistopadových restitucích statky a polnosti v tak zdevastovaném stavu, že by se běžný člověk takového danajského daru raději vzdal.
Sedláci to ale nevzdali, byť i po celé polistopadové období čelili a čelí pokračujícímu socialistickému pojetí našeho zemědělství, které stále nedokáže plně docenit roli sedláka v obci, v krajině a ve společnosti.
Výsledkem jsou „velké, širé, žluté lány“, krajina neschopná zadržovat vodu a každodenní nářky manažerů postjezeďáckých firem žádající další a další dotace a naplňující slogan, podle kterého je nepřítelem zemědělce jaro, léto, podzim i zima.
Nemuselo by tomu tak být, kdyby společnost selskému stavu více naslouchala. To se však stále v dostatečné míře neděje, takže si i svou „cechovní kroniku“ s názvem „Selská historie pokračuje“ museli na počest 20. výročí existence ASZ napsat sedláci sami.
Od cílené likvidace selského stavu k jeho obnově
V bezmála čtyřsetstránkové publikaci, která vznikala po dobu šesti let, jsou popsány příběhy tří generací hospodářů, z nichž někteří na vlastní kůži zažili cílenou likvidaci selského stavu v průběhu předlistopadového režimu, jejich dětí, kteří z trosek začali budovat současná hospodářství, i vnuků, kteří rodinné grunty přebírají nebo se k tomu chystají.
Nejcennější na knize je přitom všudypřítomnost zdravého selského rozumu při řešení problémů, při formulaci postojů, při soužití s krajinou. A také neokázalá statečnost, odhodlání či tvrdošíjnost, díky čemuž jsou dnes sedláci na rodinných farmách opět neopominutelnou součástí našeho zemědělství a podnikatelského, společenského i kulturního života na českém a moravském venkově.
Selská historie tak nejenže pokračuje, ale i nadále pokračovat bude a v zájmu celé společnosti vlastně pokračovat musí.
Autor je agrární analytik.
