Bohumil Pečinka: Miloš Zeman jako pachatel současného nevládnutí
Prezident Zeman prohlásil, že jmenuje premiérem opět Andreje Babiše bez ohledu na referendum v ČSSD. Tahle věta je politicky i ústavněprávně nepřijatelná.
Z politického hlediska je prezidentova věta vadná už tím, že předjímá situaci, která ještě nenastala. Nikde totiž není napsáno, že po neúspěchu vládního konceptu ANO a ČSSD nemůže dojít k pohybům v jiných stranách. Anebo že ty současné usilující o vládu neudělají pod tlakem veřejnosti nečekané kompromisy.
Je to zkrátka tak, že v Česku jsou při sestavování vlády suverénem politické strany a poslanci, nikoli prezident. Ten nám ovšem opět sděluje, že bude modelovat politickou scénu podle své libovůle. Jinak řečeno, když to nejde silou, musí to jít větší silou. A je lhostejné, jestli to dělá v souladu s Babišem, anebo je to jeho soukromá hra.
Námitka může znít: Když se strany nemohou dohodnout, musí do hry vstoupit prezident, aby nám vůbec mohl někdo vládnout. Je to stejné, jako kdyby někdo řekl, že nejlepším vyšetřovatelem trestného činu je sám jeho pachatel. Aby ne, když zná všechny podrobnosti. Stručně řečeno, na těch sedmi měsících bez vlády s důvěrou má velký podíl právě Miloš Zeman.
Už předchozí prezidenti pracovali s některými články ústavy volněji. Prezident Havel zavedl ústavní zvyklost zvanou „průzkumný mandát“. Budoucího premiéra nejmenoval rovnou, ale pověřil ho jednáním o sestavení vlády, než si zajistí většinu. Nutno dodat, že v Havlových dobách trvalo sestavování vlády nejvýš týdny. Prezident Klaus zase přišel s požadavkem na 101 podpisů poslanců, z čehož udělal předpoklad jmenování premiérem. Ani jedno z toho není v ústavě, ale obojí vychází z její logiky a smyslu – co nejdříve ustavit vládu s důvěrou sněmovny.
Po volbách v říjnu 2017 řada politických stran deklarovala, že s Babišem ve funkci premiéra do vlády nepůjdou. Naopak Babiš se netajil tím, že by nejraději vládl sám a získával podporu pro zákony zleva zprava.
Kdyby v této situaci prezidentovi ležel na srdci zájem státu, snažil by se například dostat strany pod tlak. Jedním z kroků mohlo být, že by rovnou jmenoval politika X premiérem a ten by musel do třiceti dnů předstoupit před sněmovnu s žádostí o důvěru. Kdyby se to nepodařilo, nastoupil by někdo jiný. Pak by zbýval už jen třetí pokus z rukou předsedy sněmovny a předčasné volby. Celá operace mohla proběhnout maximálně za čtyři měsíce.
To by ovšem prezident nesměl předem říkat, že nikoho kromě Babiše premiérem nejmenuje a předčasné volby nevyhlásí – což prohlásil už ve svém vánočním poselství. Jeho úterní žofínský výrok, že je pro něj ve funkci premiéra představitelný zase jen Babiš, připomíná pachatele, který se vrací na místo činu, aby se ujistil, že mrtvola se skutečně nehýbe. Ne, nehýbe.
