Láska „Bureše“ a „Falmera“ aneb Komunisté jako partaj plná paradoxů
Komunistická strana Čech a Moravy je partaj plná paradoxů. Má mimořádně vysoký průměrný věk členstva, ale to alespoň oficiálně věří mladistvě naivnímu (a stejně mladistvě autoritativnímu) chápání dějinných procesů. Chcete-li: krásným pohádkám pro dospělé, co se mohou pohledně vyjímat maximálně ve Fričově dvojfilmu „Císařův pekař“ a „Pekařův císař“.
KSČM na jedné straně neochvějně hájí (proletářský) internacionalismus, ale až do nacionalistických exhibic napůl Japonce Okamury byla – po politickém skonu někdejšího cenzora Sládka – jedinou národovecky laděnou parlamentní strukturou.
V její řady náleží exposlankyně a učitelka dějepisu Marta Semelová, jíž nebožtík filozof Ransdorf odkázal do kabinetu „kuriozit a zkamenělin“. Proti ní stojí politici, kteří jsou dočista do čista „Persilem“ vypraní pragmatici. Zkušení aparátníci uvyklí na neideologické postupy kryjící se zároveň politickými rituály, jejichž omšelost má pro řadové členstvo úlohu jakési mentální stabilizace, (pseudo)religiózních obřadů. Inu, není náhodou, že politologové počítají komunismus mezi politická náboženství.
Prohráli, ale těží nejvíc
Mezi tyhle mazané kupčíky s mocí lze počítat najmě předsedu komunistů, protřelého Vojtěcha Filipa. Veterána veřejného života, kterému se začasté přiznávají schopnosti zkušeného zákulisního vyjednavače nebo muže nemalých byznysových zájmů. KSČM řídí již přes dvanáct let a po nymburském sjezdu mu to ještě chvíli vydrží. K předchozím paradoxům lze totiž připočítat ještě tu pozoruhodnou věc, že i když komunisté (stísnění protestním apelem ANO i SPD) prohráli, co se dalo, vytěžili nejvíc od listopadu 89.
Tradiční levice v České republice chřadne a hyne, „rudí“ jsou přesto svým způsobem na vzestupu. Dílem péčí prezidenta Zemana, jenž „mediací“ na posledním sjezdu „gulášovým taťkům“ zdůraznil, „jak je důležité míti Filipa“, díky čemuž také dosavadní předák křeslo obhájil. Těsně zdolal Skálu, pod nímž „ční červený kamení“ konzervativců.
Babiš vyvádí komunisty z izolace
Dílem se situace mění rovněž péčí premiéra bez důvěry Babiše, jelikož kryptokoalicí definitivně vyvádí KSČM z izolace. Léta udržované propagandou pravicových „demokratických“ stran výhradně proto, aby nějakých deset (nebo více) procent levicově-protestních hlasů bylo standardně blokováno a ustrašení sociální demokraté nemohli sestavovat kabinety jinak než s nimi.
„Falmer“ s „Burešem“ si ovšem rozumějí. Vědí, co chtějí. Včetně postů ve státní správě. A nijak s tím není v rozporu, když nad dojednanou koaliční smlouvou náhle „filipovci“ licitují o cenu spolupráce. Rozpočty si rozvracet nedají!
Autor je politolog a publicista
