Zatčení britského novináře Tommyho Robinsona: Nestačí jen označovat ideové protivníky za „nácky“
Včera jsem se na Twitteru podivil zatčení pravicového novináře (teď mi určitě minimálně 20 lidí napíše, že to není skutečný novinář) a aktivisty Tommyho Robinsona. Šestatřicetiletý chlapík, jehož vlastní jméno zní Stephen Christopher Yaxley-Lennon, má značně barvitou minulost a spoluzakládal English Defence League (Ligu na obranu Anglie), kterou lze s klidným srdcem označit za krajně pravicovou. Prostě podle mnohých typický „nácek“. Jenomže tak jednoduché to není.
Robinsonovy reportáže, které naleznete mimo jiné na YouTube, se zaměřují především na přistěhovalce, muslimy. Jeho styl je často brutální, ale když si je pouštíte, víte, do čeho jdete. Uvidíte zkrátka anglického chlapíka, který vám ovšem ukáže něco, co nikdo jiný.
Odvrácenou tvář migrace, islámu a celou řadu dalších zejména bezpečnostních problémů, s nimiž se multikulturní Evropa potýká. Často je manipulativní, ale také si často vybírá témata, kterým se média vyhýbají, protože je buď považují za příliš marginální, nebo příliš problematická z hlediska politické korektnosti. Nechtějí být zkrátka označena za rasisty, nesnášenlivé či „nácky“.
Když chcete spolehlivě naštvat veřejnost, tak zatkněte kontroverzního novináře za totální nesmysl. Tommy Robinson sedí za reportáž od soudu s muslimským gangem obchodníků s dětmi. https://t.co/gFmKDX7Dcy
— Michal Pur (@michalpur) 27. května 2018
Robinson vám ukáže, že ve velkých evropských městech existují no-go zóny, kam se neodvážíte ani ve dne. Vy pravděpodobně tušíte, že něco takové existuje (jelikož jsem žil pět let v Belgii, vím moc dobře, že skutečně existují a není jich málo), ale mnoho reportáží o no-go zónách neuvidíte.
Robinson je ovšem rváč, který se neváhá obklopit několika „bodyguardy“ a vyrazit na místo. Diváci to samozřejmě ocení. Ocenili by to samozřejmě i u takzvaných „tradičních“ novinářů, ale ti to ještě nepochopili, protože přece nebudou dělat něco, co dělá „nácek“. Skutečný průšvih ovšem nastává ve chvíli, kdy nejsme schopni jeho práci tolerovat, protože s ní nesouhlasíme.
Soud s muslimským gangem, který zneužíval nezletilé dívky
Robinson byl zatčen ve chvíli, kdy na Facebook živě přenášel dění před soudem s muslimským gangem, který zneužíval nezletilé dívky. Je to mimochodem případ, který neukazuje britskou policii zrovna v nejlepším světle, protože jí rozprášení gangu trvalo poměrně dlouho, ale to je druhotné.
Robinson byl během živého přenosu zatčen kvůli narušení veřejného pořádku, následně bleskově odsouzen na 13 měsíců nepodmíněně a justice na případ uvalila totální embargo, což donutilo stáhnout veškeré informace o případu i velká britská média. Robinsonovi odpůrci vám dokážou téměř dokonale vysvětlit, proč byl kontroverzní novinář zatčen a proč je to dobře. Pár argumentů si ovšem můžeme připomenout pro větší názornost.
Kam sahá naše hranice tolerance odlišných názorů
Hlavní argument, který používá justice, je, že Robinsonovo chování mohlo ohrozit výsledek procesu. Z dostupných záběrů ovšem není patrné, že by se šestatřicetiletý provokatér choval výrazně jinak než běžní novináři. Druhým argumentem je, že byl v podmínce. To skutečně byl, ale také je pravda, že 13měsíční trest Robinsona ohrožuje na životě, protože život v kriminále nebude mít vzhledem k jeho osazenstvu úplně lehký. Naposledy ho podobná zkušenost málem stála život. Třetím argumentem je, že britská justice poměrně často vyžaduje „mediální ticho“ kolem citlivých případů, aby řízení dotáhla k žádoucímu výsledku. Nejsem si jen jistý, že tady se jí to povedlo.
I kdybyste vymysleli tisíce dalších důvodů, z Robinsonových příznivců těžko vymažete křivdu. Křivdu ovšem ucítí i další, kteří se dosud mezi jeho příznivce nepočítali. Celý případ dost možná využije i ruská propaganda, extremističtí politici napříč celou Evropou a náležitě jej dají Evropě „sežrat“. My bychom se mezitím měli zamyslet, kam sahá naše hranice tolerance odlišných názorů a přestat ideové protivníky veřejně označovat za „nácky“. Tak jak my vnímáme Robinsona, totiž velká část veřejnosti vnímá nás „tradiční“ novináře. Tak abychom se jednou nedivili, až nás bude policie zatýkat pro narušování veřejného pořádku. Často totiž žádáme toleranci po jiných, ale uvnitř sebe jí máme sakra málo.
